Alík

  • Alíkoviny
  • Klubovna
  • Hry
  • Nástěnky
  • Soutěže
  • Vtipy
  • Poradna
  • Copak hledáme:
    Kde hledáme: Přihlášení uživatelé mají lepší možnosti hledání.
    Jsi tu poprvé?

    Alíkovina

    Studium na herecké škole

    vydáno

    Většina z nás jsme se alespoň jednou zamysleli nad tím, že bychom chtěli být herci, režiséři, scénáristé, producenti. Někoho to dokonce drží až do volby střední školy, a tak chce na konzervatoř. Je skutečně herecká profese tak lukrativní a jak vypadá studium na herecké škole (konzervatoři, JAMU, DAMU)? Představím Vám tento „sen“ v mém příběhu.

    Rozesmátá Cate Blanchettová opouští zákulisní press room se svým Oscarem, kterého dostala zahlavní roli ve filmu Jasmíniny slzy (2. března 2014)., © Reuters

    Začalo to tím, že jsem jako skoro každé dítě přišel do ZUŠky (základní umělecká škola). Rodiče mi hledali něco, co by mě mohlo něčemu přiučit, ale zároveň abych se necítil jako ve škole. Tak jsem si po příchodu vybral jako svůj nástroj keyboard (el. klávesy), protože mě tehdy coby šestiletého chlapce fascinovalo, jak se můžou měnit zvuky, styly, doprovody, atp. O rok později jsem si k ZUŠce přibral dramatický kroužek, kam jsem nebyl vyslán s rodiči, ale přihlásil se tam můj nejlepší kamarád - a jak to tak bývá, chtěl jsem jít s ním. Strávil jsem tam 8 let (tedy do patnácti), kdy se začalo řešit, kam půjdu studovat. Rodiče chtěli, abych šel na všeobecný gympl s vidinou, že půjdu na VŠ. Možná v tom viděli sebe, když mají oba vysokoškolské vzdělání. Já jsem si ale řekl, že půjdu zkusit přijímačky na konzervatoř do Prahy. Všichni se tomu tak ušklebovali, prý „Náš Patrik přece nemůže na konzervatoř, tam se hlásí hrozně moc lidí“. Já jsem to i přesto chtěl zkusit, a tak mi to dovolili, protože „věděli“, že se tam nikdy nedostanu. V tu chvíli jsem se začal zajímat o to, co se po mně bude u přijímaček chtít. Byl jsem na dnu otevřených dveří, kde mi řekli požadavky, kterým jsem z 90% vůbec nerozuměl. Tak jsem se obrátil na svého profesora z dramaťáku, a požádal jsem ho o pomoc. Měli jsme na to 5 měsíců, protože přijímačky na umělecké školy se dělají v lednu. Tak jsme společně vybírali monology, dialogy, písně, i taneční vystoupení. Nechtěl jsem nic podcenit a opravdu jsem dřel krev i pot, a každý den jsem poctivě trénoval.....

    Když přišel den D, blížil jsem se nejistými kroky na Prahu 1 (Rejdiště), kde konzervatoř sídlí. Bylo nás tam skutečně hodně, dostali jsme čísla, podle kterých jsme byli voláni před komisi. Dodnes vím, že jsem měl číslo 212. Seděl jsem netrpělivě, až najednou jsem uslyšel své číslo. Přišel jsem před komisi, představil se, zazpíval cca 1/3 každé písně a pak mi řekli „Předveďte vítr“. Tak jsem si vzal plášť, a začal „hučet“ jako vítr. Říkal jsem si v duchu, že je to ztracené a rodiče měli pravdu. Odešel jsem, s tím, že nám studijní referentka oznámila, že výsledky budou do 3 dnů na webových stránkách....

    Netrpělivě jsem se chodil každou čtvrthodinu dívat, zda tam nejsou výsledky. Dali je tam po dvou dnech, tak jsem se ihned začal hledat. Věřte, že to dalo práci, protože to nešlo po sobě. „Tady! 212, to je ono!“ Nejistě jsem jel prstem po monitoru, a tam jsem našel „Přijat ke studiu“. Můžu Vám upřímně říct, že jsem asi 10 vteřin nedýchal. Když jsem se rozdýchal, hned jsem to volal nejbližší rodině, která z toho (stejně jako já), byla v šoku. Teprve druhý den jsem si uvědomil, co to celé asi znamená a jak se mi změní život. Poslal jsem zápisový lístek a všem jsem oznamoval, že jsem na Pražské konzervatoři, že je to super a tak dále.....

    Když jsem 1. září zjistil, že mou třídní je Veronika Žilková, věřte, že jsem byl jak u vytržení. Toto nadšení mne drželo zhruba 2 měsíce, kdy jsem „vystřízlivěl“, a začal vnímat svou situaci reálně. Položil jsem si otázku „Kolik lidí se v branži uchytí“, „ Co budu dělat, když nebudu mít práci, protože nic jiného neumím“. Opravdu do filmové tvorby se člověk bez kontaktů dostane velmi těžko. Co se týče TV, tak nekonečné seriály Vás tzv. ocejchují. I přesto jsem po vystudování konzervatoře minulý rok nastoupil na brněnskou JAMU. V čem se líší? To si řekneme příště!

    Mějte se parádně a užijte si léto, protože nikdo jiný to za Vás neudělá.:-). S lepšími hereckými zítřky, Patrik.

    Autor:
    » přejít do diskuse

    Diskuse k článku  (2)

    Příspěvek z 28. června 2017 ve 14:10.
    DžungaráčekChlupáček v něm napsala:

    To je hezký, ať se Ti daří

    Příspěvek z 28. června 2017 v 11:32.
    unous v něm napsala:

    Přiznám se, že „herecký“ sen mě pustil už, když jsem byla hodně malá. Nikdy mě moc nebavilo se předvádět, hrát nebo něco podobného.
    Přesto tvůj článe je opravdu hodně zajímavý a moc se mi líbil. Něco podobného jsem zažila v souvislosti s jiným odvětvím umění a s kreslením. Taky jsem dlouho uvažovala, že půjdu na uměleckou školu, ale pak jsem zjistila, že kdybych musela kreslit od rána do večera a nedělat nic jiného, z mého koníčku by se stalo utrpení