Každý z nás má někdy obavy. A o obavách je i tato básnička, která vyjadřuje jak touhy a sny, tak zároveň i tu temnější stránku mysli a obavy. Pointa této básně zní – nenech smutek a strach, aby ti ničil ty krásné chvíle, které můžeš prožít.

Studna snů je otevřená,
přesto ale obav plná.
Obav pramenících z minulosti,
zážitků skládajících se ze zlosti.

Pláč a slzy, bolest velká v srdci,
prožitky nezapomenutelné, srdcervoucí,
prosby a pláč, dychtivé naděje,
že jednou se štěstí na Tebe usměje.

Modlitby, abys měla lepší život,
abys našla k smíchu důvod.
Bolest v srdci nepozřená,
obav stále v duši plná.

Proč v životě jsi neměla štěstí,
a spadla jsi do mnoha pastí.
Proč nebyla jsi opatrná?
Zato naivní a naděje plná.

Proč máš pocit, že v srdci umíráš,
a bolest v sobě přesto ukrýváš?
Proč již nevidíš žádný slunce svit,
abys šťastná mohla být?

Strach, který tě zcela pohltil,
mnoho krásných chvil již zahubil.
Tak nenech se strhnout stíny minulosti
a hledej opět smích a radosti.

Život je příliš krátký na to,
abychom smutek prožívali,
svou mysl tím zatížili.
Proto užívej si každé chvíle,
aby sis mohl plnit svoje cíle.