Něco k filmu
Jedná se o animovaný film, který je určený především dětem. Nechybí v něm akce, napětí, ale ani třeba dobré rady do života. Má zhruba hodinku a čtvrt a v kinech ho můžete sledovat od čtvrtka 8. června 2023. Alík je jeho mediálním partnerem.
Děj
Hlavní hrdinkou filmu je jedenáctiletá dívka, která se jmenuje Hedvika. Nejraději má hraní počítačových her, v němž je docela dobrá, a tak hraní i natáčí se svým spolužákem na sociální síť. Ve škole jí to ale zrovna moc nejde a třeba na sport je úplně levá. To se však nedá říct o jejím bratránkovi Adrianovi, s nímž chodí i do třídy. Ten umí snad úplně všechno, jenže je to hrozný náfuka.
Z filmu Suprákovi, © Rasmus A. Sivertsen
Hedviky tatínek je superlev, který chrání město, ale na svou dceru nemá tolik času. Maminku už nemá, ale dobře si ji pamatuje, včetně toho, jak ji vždycky ve všem povzbuzovala. Teď je ale většinou sama ve svém světě počítačových her. A to až do té doby, než se stane nehoda.
Jednou pere prádlo, mezi kterým je i superlví kostým jejího tatínka. Praní se však zvrtne a obleček se srazí, hodně srazí, akorát tak na dětskou velikost. Začíná proto výcvik Hedviky, aby už mohla svého otce nahradit. Není to ale vhodná kandidátka, vůbec jí to nejde a táta to s ní brzy vzdá a začíná raději trénovat Adriana.
Obleček však není jen tak obyčejný – dovede zlepšovat schopnosti toho, kdo ho zrovna má na sobě. Jenže ne jen ty dobré, ale i ty špatné. Adrian toho brzy zneužívá, chce jen být slavným a nikdo jiný ho nezajímá. Totožnost superlva však musí být v tajnosti, protože to není na to, aby se někdo zviditelňoval, nýbrž pro to, aby pomáhal městu.
Hedvice se to nelíbí a tajně ve volných chvílích trénuje alespoň se svou babičkou. Podaří se jí Adriana překonat a novým superlvem se přece jen stát?
Z filmu Suprákovi, © Rasmus A. Sivertsen
Film měl moc zajímavou myšlenku, která v sobě skrývala i poslání. Člověk by si neměl hrát na někoho, kým vůbec není, ale měl by především být sám sebou, a to i když se to třeba jeho okolí nemusí úplně líbit. Skvěle tuto myšlenku shrnuje přísloví Kurta Cobaina, že je lepší, aby byl člověk nenáviděný za to, jaký je, než aby byl milován pro to, co není.
Také měl film pěkný a hodně nečekaný závěr. Při letmém zkoumání obsahu je snadné si říct, že je přece úplně jasné, jak to celé dopadne, ale… ne, opravdu není. Ovšem je potřeba film vidět, aby to člověk skutečně zjistil.
Z filmu Suprákovi, © Rasmus A. Sivertsen
Ve filmu se ale objevily i jisté nelogičnosti. Třeba pořádně rozjetý vlak, který dokázal úplně zastavit snad na jediném metru, nebo ve vzpomínkách, kde byl tatínek Hedviky ještě malým klukem, jeho maminka (Hedviky babička) mladší vůbec nevypadala.
Také by se určitě daly vytknout povahy hlavních hrdinů – šikovný Adrian, který místo počítače a televize sportoval či hrál na hudební nástroje, byl za toho hrozného (i když si za to asi částečně mohl sám svou nafoukaností) a lenivá Hedvika, která vlastně jen hrála hry na počítači a ničemu pořádnému se nevěnovala, byla za největší chudinku…
Kromě toho se tam objevilo asi ne zrovna ukázkové chování učitelky dětí, která místo toho, aby je nějakým způsobem podporovala, se jim v podstatě posmívala taky, když něco nevěděly, nebo jim něco nešlo.
Z filmu Suprákovi, © Rasmus A. Sivertsen
Závěr
Celkově se ale i přes několik mínusů jedná o celkem fajn animák, který si především děti určitě můžou užít. A těm, kteří mají pocit, že jim nic nejde, to může pomoct i pochopit, že každému něco jde a na každém se dá najít něco dobrého, jen to u některých nemusí být zjevné na první pohled.
Hlavní je být sám sebou a myslet na to, že člověk může být super, i když není zrovna superhrdina. A taky člověk nemusí být velký na to, aby mohl dělat velké věci. Film by si zasloužil takových 65 %.
Trailer
