Já tento film nikdy neměla ráda, ani knihu. Je tam všudypřítomná otravná láska. Upíři vlastně nejsou upíři, protože vše, co by je upíry činilo, si autorka příběhu přeměnila na něco úplně jiného a zbyli nám tam super silní popíječi krve.

Film sám o sobě děs běs. Ale jakmile se tam objeví hlavní hrdina, dívky nadskakují radostí: "Ó Bože, ten je sladký," křičí s pusou plnou popcornu. Ale že jako herec podal hrůzyplný výkon, nikoho nezajímá.

V dnešní době upadá 95% filmů, ale koho by to zajímalo? O film už přeci nejde. Nejde o to, jak tam kdo podá jaký výkon. Teď do rolí nastrkají božsky vypadající muže s obnaženou hrudí, k němu přihodí prsatou krasavici v nesnázích a šup, je to ten nejúžasnější film ze všech.

A tak teď pláčeme nad rozlitým mlékem. Kdy se z knih staly filmové propadáky? Z těch nejznámějších ráda jmenuji film Eragon, protože to je skutečný odpad.

Asi jsem hodně odskočila od hlavního tématu. Raději to shrnu. Jde o to, že dnes nezáleží na tom, jak je kdo výjimečný. Dnes stačí velká prsa, hubené tělo a u mužů tuna gelu ve vlasech a svalnatá hruď a ať ta osoba sebehůř zpívá či hraje ve filmu, je na ni pěkný pohled. Holky a kluci ječí nadšením při každé scéně bez horní, někdy i dolní části oblečení a vše ostatní jde stranou.