Alík

  • Alíkoviny
  • Klubovna
  • Hry
  • Nástěnky
  • Soutěže
  • Vtipy
  • Poradna
  • Copak hledáme:
    Kde hledáme: Přihlášení uživatelé mají lepší možnosti hledání.
    Jsi tu poprvé?

    Alíkovina

    Svojsíkův závod

    vydáno

    Nedávno jsem se se svou družinkou zúčastnila okresního kola Svojsíkova závodu. Jde o závod pro skauty a skautky, který se koná každý druhý rok. Sice jsme nepostoupili, ale i tak bych se s vámi v tomto článku ráda podělila o své zážitky.

    Skautské vítání slunce, © Ondřej Littera

    Okresní kolo pro Frýdek-Místek se konalo 12. - 13. května v Bašce. Ale to předbíhám. Všechno to začalo už v září, kdy nám na schůzce naši vedoucí oznámili, že se tohoto závodu zúčastníme.

    Většina našich protivníků se od začátku roku připravovala, ale my ne. V naší družince jsem totiž já, můj mladší bratr, který s námi nakonec nejel, a tři další kluci. Ti jsou přesně takový typ lidí, co všechno vědí a všechno znají a nepotřebují se nijak učit a v závěru například začnou resuscitovat komunikujícího muže. Takže jsme ani nevěděli, že se závod už tak přiblížil.

    Ve středu večer mi esemeskou přišla pozvánka s tím, že sraz máme v pátek ve tři v klubovně. A tak mi nezbylo nic jiného, než si sbalit věci a vyrazit.

    Autobus nám jel až v 16:25, do té doby jsme se učili. Následně jsme jeli jednu zastávku vlakem a dorazili jsme na nádraží do Bašky, odkud jsme šli pěšky do tábora.

    Cestou jsme museli vyluštit heslo a poznat pět významných osobností. V táboře jsme si postavili stan a vařili jsme zelňačku, která se nám minutu před koncem časového limitu vylila. Jedna miska pro porotu nám naštěstí zbyla a my jsme večeřeli jídlo z domu. Potom jsme zhlédli představení hasičů, měli jsme nástup a šli jsme spát.

    V sobotu v sedm ráno byl budíček. Měli jsme hodinu na snídani, těsně po osmé byl nástup, kde jsme si vyslechli pravidla. Po něm začal samotný závod, který se skládal ze dvou okruhů.

    Nejdřív jsme vyrazili na větší okruh. Dostali jsme jen mapu a buzolu. Měl přes pět kilometrů a obsahoval šest stanovišť. První, třetí, páté a šesté stanoviště jsme zvládli bez větších potíží - šlo o práci s mapou, vyhledávání informací o oblečení, třídění odpadu a stavbu voru.

    Druhé stanoviště bylo poznávání rostlin, hub, a zvířat, což nikomu z nás moc nešlo a skoro polovinu jsme si museli tipnout. Ve většině případů jsme měli štěstí, takže to nakonec nedopadlo tak špatně.

    Na čtvrtém stanovišti nás čekala zdravověda. Naším úkolem bylo ošetřit tři lidi. Dva byli v poměrně vážném stavu. Třetí byla žena, která měla jen odřeniny a zvrtnutý kotník. Ta však strašně nahlas křičela, že všichni umřou a my jim musíme pomoct. Ze začátku probíhalo všechno v pohodě, ale ženu jsme nezvládali uklidnit, což nás vyvedlo z rovnováhy. Nedopadli jsme úplně nejhůř, ale nebylo to dobré.

    Když jsme se vrátili, zabalili jsme si věci a vyrazili jsme na menší okruh. Byl krátký, obsahoval jen tři stanoviště. Zpátky jsme se vrátili celkem rychle.

    Odpoledne nás čekalo vyhlášení. Byli jsme překvapení, když už zbývalo jen pět nejlepších družinek a my jsme byli mezi nimi. Bohužel jsme skončili pátí - na prvním nepostupovém místě. Sice to je skvělý výsledek, ale chybělo pár bodů a mohli jsme být v krajském kole! Pořád se tam můžeme dostat jako náhradníci, to však je nepravděpodobné.

    Co k tomu dodat? Moc jsem si to užila a věřím, že nejsem jediná. I přes naši „smůlu“ to byl opravdu úžasný zážitek, jen je mi líto, že se už nebude opakovat...

    Autorka: (14 let)
    » přejít do diskuse

    Diskuse k článku  (1)

    Příspěvek z 23. května 2017 v 8:24.
    unous v něm napsala:

    To jsem nevěděla, že i skauti mají nějaké závody. Každopádně ta soutěž zní opravdu zajímavě :-)