Jela jsem na tábor nadšená. Konečně koňský tábor. Těšila jsem se na něj tak moc.

Přijeli jsme tam celkem brzy, ale lidí tam bylo fakt hodně. Já jsem tam tak stála u svých věcí a zkoumala lidi. Hned u místa, kde se všichni zapisovali jsem našla čtyři holky přibližně mého věku. Pak se stalo něco, co bych nečekala. Přišla za mnou nějaká paní a říká: „Ty jsi tu taky sama? Naše Viki taky.“ Vzala jsem si věci a šla s ní. S Viki jsem si sedla, stala se z nás super dvojka.

Na pokoji jsme skončily s malými. Děs a hrůza. Dvě Elišky, rozdělila jsem je okamžitě na Elišku s brejličkami, nemyslela jsem tím nic zle, a Elišku. No a taky tam byla malá Viki. A samozřejmě já s Viki. Obsadily jsme si skříně vedle sebe. Postele nám zbyly u stěny a já tak chtěla u okna, no nakonec jsem postel poblíž okna měla, ale to předbíhám. Soužití s malými bylo těžší, než jsem čekala. Hromada hádek a pitomin. Mnohdy to končilo málem bitkou. Jen na malou Viki jsem nedala dopustit. Byla nejmladší a já si ji vzala na starost. Dostaly jsme na péči stejného koně. Charlieho. Ona se koní bála a já jí pomáhala se strachu zbavit. Nakonec se nebála vůbec. Byla hrozně šikovná.

Každý večer byla hotová komedie, přesvědčování Elišky s brejličkami, aby si vzala pyžamo, uspávat Viki a následně dokopat do postele i Elišky. Viki jsem uspávala čtením pohádek, ale nejdřív jsem ji musela uklidnit a pro ten případ jsem měla příběh, který byl čistě jen na ní, já jen vyprávěla, ale její mysl viděla všechno. Můj příběh byl takovýto: 

Představ si, že sedíš na Charliem, jsi zkušený jezdec, jedeš na něm bez sedla, jen na dečce a v ruce máš otěže. Velmi dovedně ho řídíš. Cváláte, cval je pro tebe požitek. Pomalu se dostáváš do lesa. V lese slyšíš šumět vodopád, míříš přímo k němu. Dojedeš tam a s Charliem sestupujete do vody. Když Charlie nedosáhne na dno, začíná plavat. Po chvíli jste na druhém břehu a tam na tebe čekají všichni ti, po kterých se ti stýská. Všichni na koních. Jedete závody, vyhráváš. Nakonec jste na místě, kde jsi začala. Slézáte z koní a ti pádí po louce dál a dál. A vy jen ležíte v krásné měkké trávě, spíte.

Otevři oči. No, vidíš. Je to v pořádku? Jen co přikývla, začala jsem zpívat. Z dřívějška znám hromady písniček a ukolébavek a tentokrát jsem toho využila. V půlce tábora jsem byla přeřazena z Charlieho na Jupíka. K mému překvapení jsem ho zvládala dobře. No a také jsme se s Viki(starší) přestěhovaly do pokoje k jedné ze starších holek. Užívaly jsme si volnosti, ale v té době já každý večer vyšla ven a koukala na hvězdy a brečela. Smutkem. Vzpomínala jsem ne na rodiče, sourozence, ale na kamarádku a taky mnou dávno skryté vzpomínky.

Stále jsem chodila za malou Viki a vyprávěla jí příběhy.

Poslední den jsem si užila. Bylo krásně a my si dopoledne zajezdili. Milovala jsem klusové vyjížďky, v lotu(oddílu) kde jsem byla jsme jen klusali, necválali jsme.

Byl to krásný tábor a já to i s malými vydržela. Naopak jsem pochopila, co je potřeba.