Skvělá parta lidí, se kterou sedíte do 12 v noci ve stanu a kecáte, až vás nazítří ráno bolí v krku, a tak se vymluvíte všichni z nějaké aktivity a zase kecáte. Se všemi vedoucími si tykat a bavit se s nimi jako se sobě rovnými. Tohle je ten tábor, co může být nazván táborem.

Chápu, lidem se občas nelíbí vstávat o půl osmé, hned běžet na rozcvičku, uklidit, nasnídat a z tábora na půl dne zmizet. Koupat se v rybníku a pak se občas vykoupat ve studené vodě (ale já jako instruktorka vím, že ta voda musí téct teplá alespoň na chatě).

Ale přestaňte mi tu vykládat, že se raději půjdete válet na pláž. Dokážete si představit všechny lidi? Já ne. Jsem přesvědčená o tom, že když se najdou správní lidé a správný tábor, je naprosto dokonalé na týden odhodit počítač, starší slečny make-up a podobné patlaninky, a prostě zpomalit a vypustit. Bojovky, noční hry - nemůžu si stěžovat, ať už je noční hra jen kimovka nebo stezka odvahy.

A co táboráky, zpěv, opékaní těch děsně mastných a tučných buřtů? Vůně těch, co spadnou do ohně, a další zážitky? I já vidím na táborech spoustu špatných věcí, ale to neznamená, že je hodím úplně za hlavu. Nebo ano?