Je zajímavé, jak některé děti nesnáší tábory. To samé jsem si myslela do letních prázdnin, ale rychle se to změnilo. Asi před rokem jsem se rozhodla, že pro zábavu budu koukat na stránky s nabídkami táborů.

Narazila jsem na tuto stránku http://www.tabory.cz/. Je tam široká nabídka táborů a to jak letních, tak i jarních. Narazila jsem tam na jeden tábor, který mě zaujal. Koukala jsem se na všechny videa a fotky, které byly na internetu. Chtěla jsem přemluvit mamku, aby mě tam pustila. Nejdřív nechtěla, ale potom mě pustila.

Tábor se blížil a já jsem začínala mít strach, co mě tam čeká. Potom přišel den odjezdu a já se docela bála. Nikoho jsem tam neznala. Potom jsme nasedli do autobusu a jeli jsme na Milevsko, kde se tábor odehrával. Nabídla jsem holkám, co seděly vedle mě skittles. Oni mi potom nabídly žížalku, ale tu jsem odmítla. Dorazili jsme na místo a nás rozdělili do chatek. Byla jsem na chatce s pěti dalšíma holkama. S dvěma jsme si docela padly do oka a můj tábor se začal měnit ve skvělé období. Kromě toho, že jsme viděly impro zápas, koupali jsme se a měli bojovku.

Na konci tábora dělali takzvané baterky. Napsali jsme všem ostatním lidem do baterky a prohlédli jsme si je. Když jsem si přečetla, co mi napsali ostatní, nestačila jsem žasnout. Tolik podpory a radosti, jsem v životě neviděla. Měla jsem chuť se rozbrečet, protože to ve mně vyvolalo řadu pocitů. Když jsme jeli domů měla jsem slzy v očích. S kamarádkami jsem dodnes v kontaktu a už se těším na další ročník.