Já si je nedělám. Radši se naučím, než abych riskovala pětky a učitelé mi přestali věřit.

Ti, co si dělají taháky, možná dostanou dobrou známku, ale nic se nenaučí. Kdyby si k učení sedli a něco si zopakovali, nemusí je vůbec potřebovat. Ale oni spoléhají na to, že jim tahák pomůže, a jdou radši ven.

Další den dá učitel třeba neohlášenou písemku nebo zkoušení a oni nic nevědí. Začne to být podezřelé. Za ohlášené písemky jedničky, za zkoušení samé pětky.

Někdy mi přijde, že je to málem v módě, dělat si taháky. Četla jsem časopis pro dívky, kde byla celá jedna dvoustránka věnovaná tahákům: jak je používat, kam je dávat a podobně. Docela jsem se zděsila. Možná to tak někomu nepřijde, ale tohle je ukázka podvádění! Možná si říkáte, že to beru moc vážně, ale já vím, o čem mluvím, protože v naší třídě už se taháky docela zabydlely.

Sedím v lavici, kde je tužkou napsaný tahák. Vím o lidech, kteří o přestávkách opisují z učebnice na malé papírky. Vidím učebnice pod lavicí nebo v aktovce, papírky v penále... prostě samé podvody. Proto vám říkám: neriskujte! Radši se naučte.