Nedávno jsme byli s tátou na výletě. Jeli jsme autem, tehdy bylo slunečno, a tak jsem si vzala šaty, spacák, kosmetiku a nesmím zapomenout na něco k jídlu.

Když jsme dojeli na určené místo, vybalili jsme si stan a spacáky, deky a jídlo. Nedaleko byl malý obchůdek a tam jsme si koupili potřebné věci.

Ale tohle jsem nečekala ani ve snu.

Byla mlha a ticho. Vzala jsem si dalekohled, termosku s kakaem a schovala se za pařez. Čekala jsem. A najednou… tiché šustnutí. Objevila se! Krásná liška s bílou špičkou ocasu. Vypadala opatrně. Očichala vzduch a zmizela v křoví.

Neodolala jsem a šla za ní – samozřejmě potichu. Najednou jsem uslyšela tlumené štěkání. A pak jsem to uviděla: liščí noru. Ven vylezla malá liščata! Byla hravá, honila se, okusovala šišky. Jedno se zakutálelo do listí a kýchnulo. Málem jsem se smíchem prozradila.

Zůstala jsem potichu schovaná ještě několik minut. Liščata si hrála a vypadalo to, že si mě vůbec nevšimla. Pak ale najednou všechno ztichlo. Maminka liška zpozorněla. Vztyčila uši, očichávala vzduch a pak zadupala – varovný signál.

Liščata okamžitě zmizela v noře.

A já? Zatajila jsem dech. Někde v dálce zapraskala větev. Možná srna… možná člověk… nebo snad divočák?

Byl čas odejít. Pomalu jsem couvala pryč, krok za krokem, a přísahala si, že o této chvíli nikdy nikomu neřeknu.

Ale pak jsem si to rozmyslela – protože tenhle zážitek byl tak suprový, že se o něj prostě musím podělit!

Tak je jen škoda, že jsem tam u sebe neměla mobil.