Ve dne je ta škola úplně obyčejná. Chodby plné hluku a smíchu, učitelé, kteří napomínají žáky, a zvonek, který každou hodinu rozřízne vzduch. Ale v noci… v noci se všechno mění.
Když poslední uklízečka zamkne dveře a světla zhasnou, budova jako by se nadechla. Začíná to nenápadně. Slabé vrznutí dveří ve druhém patře a pak další. Dveře, které byly pečlivě zavřené, se pomalu otevírají, jako by do nich zevnitř někdo tlačil. Jenže uvnitř tříd nikdo není.
Ve staré učebně fyziky stojí skříň, která se už roky nepoužívá. Nikdo si přesně nepamatuje, co v ní kdysi bylo. Každou noc se ale její dveře o pár centimetrů pootevřou. A z té mezery je slyšet šepot. Není to jeden hlas. Je jich víc. Jeden přes druhý šeptá jména. Jména, které už dávno nikdo nevyvolává. A pak najednou ticho.
Šepot ustane a začne děsivý skřípot křídy o tabuli. Nejdřív jen pomalu a pak čím dál rychleji a zběsileji. Na tabuli se zobrazují věty, které nedávají smysl a vzápětí jsou zase smazány. Rozezní se zvonek, ale ne ten známý, tenhle je tlumený a kovový, jako by přicházel z velké dálky. A přesto ho slyší celá budova. Světla se rozsvěcejí a zase zhasínají, židle skřípou o podlahu. A pak, přesně ve 3 hodiny, všechno utichne. Dveře se zavřou. Světla zhasnou. Křída spadne na zem.
Ráno si nikdo ničeho zvláštního nevšimne. Vše je na svém místě a na první pohled se nic nezměnilo. Ale na ten druhý pohled si někdo může všimnout, že v té nejzadnější třídě je na tabuli napsané jméno. Jméno jednoho z žáků, kteří se ve škole ztratili.
Tahle škola je totiž dost jiná. Je živá a je posedlá tím, aby nikdy nebyla prázdná. Každý zmizelý žák zůstává uvnitř budovy jako stín. V noci si sedají do lavic. Šepot v chodbách jsou jejich rozhovory a zvonek je svolává do hodin. Všechno tohle utichne přesně ve tři ráno, protože to ve škole končí jejich vyučování.
Proč to tak je, to nikdo neví. Možná proto, že škola stojí na tajemném místě, kde nikdy nevyrostlo ani stéblo trávy. Dokonce některé historky vyprávějí příběhy, že zde přistálo UFO nebo tu byl nějaký portál, ale dosud na nic nejsou důkazy. Jen město chtělo zakrýt nevzhledný kus hlíny, a tak postavilo školu.
A proto se občas ztratí nějaký žák, na kterého se zapomene. Jako by nikdy neexistoval. A co je na tom všem nejhorší? Nejhorší na tom je, že další jméno na tabuli může být tvoje!
