Zlaté prasátko uvidí jen ten, kdo se vydrží postit celý Štědrý den, hvězdička v rozpůleném jablku znamená štěstí. Některé zvyky se bez problémů udržely do dnešní doby a řada moderních rodin si bez nich nedokáže Štědrý den představit. Existuje také celá řada pověr, na které se v průběhu doby pozapomnělo – možná i trochu záměrně. Lidé si chtějí Vánoční svátky užít v klidu a míru, a proto se povědomě vyhýbají možným špatným předpovědím.

Pohanské zvyky

Vánoce, coby oslava narození Ježíše Krista, se slaví od 7. století našeho letopočtu. Před tím naši předkové považovali za nejdůležitější svátek zimní slunovrat. Staří Slované věřili, že vpředvečer nejdelší noci v roce umírá (a ráno se opět narodí) nejvyšší bůh slunce.

Během jeho "bezvládí" okupují zemi různé temné bytosti, jako jsou vlkodlaci a upíři. Lidé se před nimi mohli ochránit jedině tak, že celou noc společně bděli u ohně. Oheň, jako ochranný prostředek a jako symbol naděje v temných časech, nás zimním slunovratem provází i dnes. Ať už v podobě Betlémského světla nebo rozsvícených svíček na slavnostní tabuli.

V noci o zimním slunovratu se také děla spousta zázraků: v potocích teklo místo vody víno a medovina, domácí zvířata mluvila lidskou řečí a louky pod sněhem rozkvétaly. A lidé mohli nahlédnout do své budoucnosti. Tato pověra se ostatně dodnes traduje i o Štědrém večeru.

Co nás čeká a co nemine

Lidská zvědavost je bezbřehá. Proto se na Štědrý večer chodilo nahlížet do děr v ledu, odlévalo se olovo nebo vosk, pouštěly se lodičky z ořechových skořápek – všechno jen proto, aby se dotyčný dozvěděl něco o své budoucnosti. ¨

Veselé Vánoce přeje Alík. Nezapomeňte na Alíkovu vánoční pátračku, na Štědrý den si můžete nasbírat prémii 500 bodíků. Speciální zlatá známka, vánoční

Spousta zvyků se týkala vdavekchtivých dívek, které chodily o půlnoci třást bezovým keřem (ze které světové strany se pak ozval štěkot psa, odtud měl přijít ženich), házely za sebe jablečné slupky a pak luštily, jaké písmeno jim spirála připomíná (z toho odvozovaly, jak se bude jejich nastávající jmenovat), chodily klepat na kurník (pokud se ozval kohout, byla svatba v následujícím roce jistá).

Další pověry se týkaly hospodářství (o Štědrém dnu se nesměly čistit chlévy, aby dobytek nezačal kulhat, slepicím se dával mák, aby dobře nesly…) nebo rodiny (když hospodyně připálí vánočku, bude v příštím roce hodně nemocná). O Štědrém večeru se také vzpomínalo na mrtvé členy rodiny – při večeři se prostíralo o jeden talíř navíc, v romské kultuře je dodnes zvykem dávat duchům zemřelých za okno jídlo a pití.