Alíkovina

Také jsem byla „ta nová“

vydáno  •  Škola a poznání
Reaguji na článek "Jaké je to být ve třídě ta nová". Teď je mi čtrnáct a chodím do devítky. Ale pořád si vzpomínám na svůj první den v nové škole. Tehdy jsem měla jít do čtvrté třídy...

Sedm nových školáků dnes usedlo za lavice v základní škole v Božičanech. (1. září 2009), © MAFRA

Prvního září jsem tedy šla s mamkou do třídy. Paní učitelka byla u dveří a hned mě pozvala dovnitř. Připadala jsem si hrozně. Jakmile jsem vešla, třída okamžitě zmlkla. Všichni na mě koukali a mně to bylo hrozně nepříjemné. Paní učitelka mě posadila do první lavice úplně k oknu. Bylo to docela dobré místo, ale já stejně měla pocit, že do téhle třídy vůbec nepatřím.

Pak zazvonilo a paní učitelka začala říkat to, co se říká první den ve škole. Myslela jsem si, že hned po hodině půjdu domů, ale to jsem se spletla. Na škole byl nový ředitel a tak jsme museli jít do auly a poslechnout si jeho zahajovací projev. Když paní učitelka řekla, ať se seřadíme, stoupla jsem si na konec řady s tím, že půjdu sama. Ale teď se stala věc, na kterou nikdy v životě nezapomenu.

Jedna holka, kterou jsem vůbec neznala, se odpojila od své kamarádky a šla ke mně dozadu. Prý abych nešla sama. Byla jsem jí za to hrozně vděčná. Začala se se mnou bavit úplně normálně, ale moc jsme si toho říct nestačily.

Vzpomínám si, že jakmile jsem přišla domů, tak se mě mamka ptala, jestli už mám nějakou kamarádku. Řekla jsem, že mám a myslím, že se jmenuje Nicola. Nikdy jí to nezapomenu.

Druhý den jsem se do školy už docela těšila. Jenže se stalo to, že jsem začala kamarádit s jinou holkou a na Nicolu úplně zapomněla. Ale asi v šesté třídě jsem se s tou holku strašně pohádala a naše kamarádství se rozpadlo jako domeček z karet. A začala jsem kamarádit opět s Nicolou. Od té doby jsme nejlepší kamarádky a doufám, že ještě dlouho budeme. Zažily jsme společně už takových věcí, že už ani není možné se rozejít.

S touto třídou jsme dohromady už šestým rokem a nikomu z mých spolužáků už dávno nepřijde, že jsem kdysi byla v této třídě "ta nová". Často se mě ptají, jestli si pamatuji to či ono například ze druhé nebo třetí třídy. Když jim ale odpovím, že ne, tak si myslí, že si dělám legraci. Přijali mě mezi sebe tak skvěle, že se cítím stejně, jako kdybych s nimi byla odjakživa, a pomalu zapomínám na své bývalé spolužáky.

Na tohle jsem si vzpomněla právě letos. Teď k nám do devítky přišel kluk z Vietnamu. Jmenuje se Adam, ale vůbec neumí česky. Snažíme se s ním trochu dorozumět, ale on neumí ani česky ani anglicky. Kluci se snaží ho naučit alespoň něco, ale on se všemu brání. Je to od něj docela ošklivé, ale zase si myslím, že se možná trochu stydí. Snažila jsem se vžít do jeho situace a došlo mi, jak to pro něj musí být složité. Doufám, že se nám jako kolektivu podaří ho za ten poslední rok, co budeme společně, naučit alespoň něco, aby měl další studium ulehčené.

Autor:
» přejít do diskuse

Diskuse k článku  (6)

Příspěvek z 17. září 2009 v 18:31.
lila800 v něm napsal:

lucka

já vím jaký to je já to tet prozívám132727272727272727272727  stýskásemi po staré škole a mích kamárádech

Příspěvek z 10. září 2009 v 18:46.
Hyundai v něm napsal:

1.třída

já sem teda nikam do jiný školy nepřestupovala ale když jsem šla do 1.třídy (teď jsem v 4.třídě) tak jsem skoro nikoho neznala. jenom dvě kamarádky. takže vím jaký to je.

Příspěvek z 9. září 2009 ve 20:11.
Mišul10 v něm napsala:

Michaela

Já jsem tenhle rok taky nová jsem v 6.třídě a nikdo se se mnou neba ale mě to nevadí mám staré kamarádky a chodím s nima ven15