Já jsem ráda jezdila bez helmy - připadalo mi, že ji nepotřebuji, protože jsem nikdy dřív nespadla. Bydlíme na vesnici, takže to taky nebyl takový problém. Naštěstí můj tatínek má rozum a donutil mě i brášku vzít si ji na 35 kilometrů dlouhý výlet, na který jsme jeli. První den bylo všechno v pohodě. Těch 35 km jsme ujeli jako nic, v ubytovně jsme se najedli a chystali se na další den.

Proti helmě jsem ale protestovala, protože mi bylo nepříjemné mít ji na hlavě - hlava se v tom parném sluníčku hrozně potí, takže jsem si každý večer musela mýt vlasy. Nicméně jsem ráda, že mi ji mamka s taťkou nakonec vnutili, protože když můj tachometr ukazoval asi 10 km/h, vyjela jsem z lesní cesty někam do kopřiv a spadla rovnou na helmu.

Nevím, co by se stalo, kdybych ji neměla. A tak jsem vděčná svým rozumným rodičům, že mám místo toho jenom škrábance po těle. Od té doby jezdím i v naší vesnici s helmou.

A teď pro vás, co máte stejný problém jako já: opravdu mi věřte, že je lepší si zpotit hlavu a pak si ji znovu umýt, než riskovat vážné zranění.