K tančení mě přivedla moje sestřenka Michalka. Bylo nám šest let. Moc rády jsme spolu tančily, ona navíc chtěla chodit do tanečních. Její mamka pracuje v Atlasu Přerov a tak Míšu přihlásila tam, do skupiny Hedvičky B.

Míša chtěla, abych tančila taky a tak já jsem do toho šla. Teď už vím, že jsem se rozhodla dobře. Přišly jsme na první trénink a můj první dojem byl - utrpení. Ať už to skončí, prosím.

Ale nakonec trénink dopadl dobře. Měly jsme velmi hodnou trenérku. Asi tak po pěti trénincích jsem už chtěla nadobro skončit s tancem. Na další tréninky jsem chodila jen z donucení. Mamka mi řekla: "Už jsme zaplatili, rok to vydržíš!"

Tak jsem si nějak zvykla. Zvykla jsem si natolik, že jsem tam chtěla tančit i druhý rok. Tak jsem tančila dál. Po dvou letech nás obě trenérka chtěla dát do pokročilejší taneční skupiny: Hedvičky A.

Měla jsem trému z toho, že budu tančit mezi lepšími, než jsme my. Ale i přes trému jsem to zvládla a šla jsem tam. Byla jsem šťastná, že můžu tančit v té lepší skupině, která vyhrávala na téměř každé taneční soutěži 1.místo.

V Hedvičkách A nás měla trenérka Nikča. Hned první trénink nás seznámila s ostatními. Po třech letech v Hedvičkách A mi bylo 11 let, to už jsem musela jít do větší a náročnější taneční skupiny: Hedvínie A. Moc se mi tam nechtělo, protože jsem v Hedvičkách A poznala další super holky: Klárku, Haničku a její mladší sestru Evičku, Leonku a její mladší sestru Simonku, Áďu, Sisinku a Lucinku. Moc ráda na tuhle skupinku vzpomínám.

Ale tančit jsem chtěla dál a tak jsem šla do Hedvinií A, s některými tančím ještě teď v Hedviniích A.  V této taneční skupině nás vede trenér Marťa. Je to opět o dost těžší skupina, ale jinak v pohodě. Až dodnes tančím se sestřenkou, která mě k tomu přivedla. 

Jsem moc ráda že jsem to nevzdala.
Vždycky jsem milovala, miluju a budu milovat TANEC.