Povím vám svůj příběh. Vždycky mě bavil tanec a hned v první třídě jsem nastoupila do břišních tanců, které mě moc bavily. V břišních tancích jsem se naučila krásným ladným pohybům. Jenže když jsem přišla na jinou školu, na druhý stupeň, tak už jsem do břišních tanců chodit nemohla. Musela bych daleko dojíždět. Naštěstí se mě kamarádka zeptala, jestli bych s ní nešla do tanců, kde tančí street dance. S radostí jsem souhlasila a tak jsme tam chodily.

Uběhlo půl roku a naše vedoucí nám koupila oblečení na vystoupení. Všichni jsme se moc těšili, jenže přišel den, kdy nás půlku vyhodila asi měsíc před soutěží. Vyhodila mě i mou kamarádku. Byly jsme moc smutné, ale prostě se nedalo nic dělat. Vedoucí nám ale slíbila, že můžeme jet jako diváci. Tak jsme se s kamarádkou těšily podruhé, že alespoň uvidíme úžasné tance. Dopadlo to ale tak, že nás vedoucí nikam nevzala. Moc nás tím zklamala.

Jak víte, tak příběhy končí většinou dobře, a proto vás potěším i já. Začaly jsme tančit společně s kamarádkami. Bylo nás pět, zúčastnily jsme se taneční soutěže. Sice ještě nevíme, jestli se umístíme, ale hlavní je, že nás tanec baví a každá z nás tam může zapojit krok, který se jí líbí.