Seděli jsme s o 3 roky starším bráchou na gauči a koukali se na ně. I když jsem byla hodně malá, neuměla jsem číst, psát, počítat ani pořádně mluvit, stejně si pamatuji každé slovo, které tehdy táta (jestli se mu tak vůbec dá říkat) a mamka řekli.

Proč nám vlastně ty nejčernější vzpomínky zůstávají napořád, proč si místo nich nemůžeme pamatovat něco hezkého? To už se asi nikdy nedozvím. Dneska už jsem se z toho dostala a jsem za to ráda.

Táta si nás nejdřív bral jednou měsíčně na víkend, ale stejně si nás moc nevšímal. Teď už nám nenapíše ani SMSku k narozeninám, Vánocům ani svátkům, alimenty posílá babička. I přes to si teď nemůžu stěžovat - mamka se znovu vdala a i když si s novým tátou moc nerozumíme, jsem hrozně ráda, že je mamka šťastná.

Přiznávám, že jsem jí občas vyčítala, že se s tátou rozešla. Čím jsem starší, tím víc ji chápu. Proto pokud máte ještě rodiče, kteří jsou stále spolu, važte si toho. A pokud se vaši rodiče už rozvedli, nemějte jim to za zlé - hlavně pokud nevíte, jaký k tomu byl důvod.