Alíkovina

Teď už to vím: maminku mi žádné slzy nevrátí

vydáno  •  Čtenáři píší Alíkoviny
Bylo mi osm, když jsme se s mamkou a bráchou stěhovali od taťky, protože se pořád hádali. Když mi bylo deset, tak mi maminka umřela. Takže mám jen bráchu a babičku. Možná si někdo říká, jak asi můžu žít bez rodičů?

© Ilustrace Kamila Skopová

Nikdy mi nebylo smutněji než v den, kdy maminka umřela. Jenže i když jsem pořád brečela, mamku mi to nevrátilo. Myslela jsem si, že je konec mého krásného světa. Říkala jsem si, proč zrovna já?

Jenže nic mi nepomohlo. Nejsmutněji mi je, když se třeba v ruštině učíme říkat, jakou práci dělají naši rodiče a tak. Vždycky se mi hrnou slzy do očí. Jinak na to nemyslím.

Teď je mi třináct a celkem jsem se s tím smířila. Myslím si, že je i pár Alíkářů, kteří nemají třeba jednoho rodiče. Chtěla bych jim vzkázat, že zmizel-li jim někdo z rodičů do nebe, ať se netrápí - vaše maminka nebo tatínek by určitě nechtěli, abyste se kvůli nim trápili. A vždycky jim můžete něco říct. Myslím si, že vás uslyší. A třeba vám i dají nějaké znamení, že vás slyšeli.

Rozhodně nebrečte, protože tím si nepomůžete. Nejlepší je na to všechno zapomenout a myslet jen na ty dobré věci, které právě prožíváte.

Autorka:

Tento článek byl zařazený ke zveřejnění bývalým vedením Alíka, jeho úroveň tedy nemusí odpovídat současným redakčním standardům.

» přejít do diskuse

Diskuse k článku  (64)

Příspěvek z 8. května 2010 v 0:11.
----Terísek---- v něm napsal:

Tyvado.. mě umřel pejsek a dodnes to nesu v srdci newím co bych udělala kdyby mi umřela Maminka nebo tatínek... Moc je Miluju!!!

Příspěvek z 1. května 2010 v 17:06.
ladyawa v něm napsala:

Já jsem svého dědu taky neznala. Zemřel když bylo mé mamce 7 let. Múj 2 dědeček je s mou babkou rozvedený a taky ho neznám 13

Příspěvek z 1. května 2010 v 10:49.
Nicolleta02 v něm napsal:

Já bych nikdy nedokázala zapomenout, nedokázala bych žít bez mámy nebo táty 27 Jsi statečná..18