Alík

  • Alíkoviny
  • Klubovna
  • Hry
  • Nástěnky
  • Soutěže
  • Vtipy
  • Poradna
  • Copak hledáme:
    Kde hledáme: Přihlášení uživatelé mají lepší možnosti hledání.
    Jsi tu poprvé?

    Alíkovina

    Temná duše muže v železe

    vydáno  •  Pohádky

    Temná duše muže v železe je vymyšlený příběh o třech bratřích a jejich dobrodružství. Zajímavá je skutečnost, že jména tu mají pouze ti tři bratři, hlavní postavy povídky. U vedlejších postav jméno není uvedeno. Jak to s Petrem a jeho bratry dopadne, to se dozvíte po přečtení této povídky. Stejně tak se dozvíte osud všech vedlejších postav díla.

    Statek, © Joergelman

    Byl jednou jeden zeman (zeman = nižší šlechtic, který půdu pronajímal sedlákům), který měl tři syny. Jmenovali se Jiří, Petr a Gabriel. Prvnímu bylo třicet let, druhý byl o osm let mladší a třetí čerstvě dospělý.

    Zeman už byl velmi starý, a tak řekl svým potomkům, co jim odkáže. Ve středověku bylo zvykem, že prvorozený zdědí většinu majetku a jeho mladší sourozenci o poznání méně. Jiří proto zdědil veškeré polnosti a půlku zlatých a stříbrných mincí, které měl otec ve své truhlici. Petr se stal majitelem druhé poloviny mincí, jež byly obsaženy v truhle. A co zdědil Gabriel? Ten dostal jen měšec plný měďáků.

    Pak byl zeman ubytován na vejminku (vejminek = místnost na statku pro vysloužilého statkáře určená na dožití) a Jiří se o něj staral. Staral se o něj stejně dobře jako o polnosti, které zdědil, a snažil se být řádným hospodářem.

    Co se stalo s Petrem a Gabrielem? Petr byl silný, zatímco Gabriel slabý, a proto se Petr rozhodl stát vojákem, zatímco Gabriel vstoupil do mnišského řádu, kde se stal mnichem.

    Petrovi šlo vojákování celkem snadno, ale už tehdy se v jeho jádru začalo něco měnit. Když hlídkoval ve městě, tak v něm oporu našli lidé zlí a dobré utlačoval. Zde je jeden příběh za všechny. V noci Petr uslyšel hluk v hospodě, a tak tam šel zjednat pořádek. Záhy zjistil, že noční klid rušili dva opilci a ještě tam ničili nábytek hospodskému. Namísto, aby je Petr hodil do šatlavy (šatlava = vězení), tak se k nim přidal a navrch dal hospodskému pokutu, protože řval na štamgasty (štamgasta = pravidelný návštěvník hospody), ale on se jen snažil zjednat pořádek a ty dva vyvést.

    První věc, co měl budoucí mnich Gabriel v klášteře udělat, byla odevzdat měšec s měďáky opatovi. Zato dostal mnišské roucho (roucho = oděv), boty a tenkou knížku, ve které se psalo o jeho denním programu. Z peněz Gabriela se také zaplatila jeho strava a voda na jeden měsíc.

    Jiří měl starost o svého tátu. Ten během pár týdnů vážně onemocněl, a proto požádal Jiřího, aby zařídil pohřeb a poslal na statek kněze, aby se mohl vyzpovídat ze svých hříchů a mohl po smrti vstoupit do nebeského království. Jiří se mu to ale snažil rozmluvit, protože byl přesvědčen, že na tom ještě není tak špatně a domlouval mu, že pošle pacholka (pacholek = pomocný pracovník) pro lék do kláštera, aby mohl ještě nějaký ten rok žít. Táta souhlasil.

    Nejspolehlivější a nejvíce iniciativní pacholek si vzal tornu (torna = batoh), ve které měl chléb a vodu, nasedl na koně a vyrazil vzhůru ke klášteru. Za den byl tam.

    Gabriel už byl měsíc v klášteře a už něco uměl. Zvládal číst a trochu i psát, uměl základy alchymie a naučil se i poskytnout první pomoc. Došly mu ale peníze, a tak neměl daleko od propuštění ze služeb kláštera. Ten den ale přijel pacholek s prosbou o lék pro vysloužilého statkáře. Opat (opat = představený kláštera) mu řekl, že v klášteře mají všichni moc práce a čas pro výrobu léků bude až za dlouho. Gabriel naštěstí byl přítomen u jejich rozhovoru, a tak se nabídl, že ho namíchá. Opat souhlasil, protože věděl, že je pro jeho otce, a dokonce mu slíbil, že pokud vše dobře dopadne, tak může v klášteře zůstat na neurčito. Gabriel byl rád a pustil se do práce.

    Petr se díky zvěstím (zvěst = pověst, zpráva) dozvěděl, že Jiří touží po záchraně jejich otce, což se mu nelíbilo. Byl přesvědčen, že pokud otec zemře, tak si okolí bude myslet, že to byl záměr Jiřího, a tak dostane zbytek dědictví. Byl totiž druhorozeným synem a věděl, že Gabriel nic nedostane. Rozhodl se, že se vydá k otci a jako svoje komplice použije ty dva kumpány (kumpán = společník), se kterými se opíjel v hospodě.

    Poté, co Gabriel namíchal medicínu, ji dal pacholkovi a pak nasedli na jednoho koně a společně jeli ke statku, aby mohl být Gabriel oporou svému otci v těchto těžkých časech, které právě zažíval. Tam už ale na něj číhal Petr s komplici (komplic = spolupachatel). Ti se ho chystali sprovodit ze světa (zabít), ale pak na poslední chvíli vyběhl Jiří, který byl zděšen z toho, co krutého chce Petr udělat.

    Petr se pustil s Jiřím a Gabrielem do boje. Pacholek šel přivolat pomoc a kumpáni Petra šli vzít život otci těch tří bratrů.

    Petr měl na sobě brnění ze železa, v pouzdře železný meč ostrý jako břitva a srdce z kamene, ve kterém měl duši temnou jako má karmínová čepel (karmínová je barva, která je hodně tmavě červená, podobá se vínové) a zlou jakou v sobě nosí rytíř smrti. Proto se příběh jmenuje Temná duše muže v železe.

    I když měl Petr meč a byl oblečen v kroužkovém brnění, tak Jiří byl o hlavu vyšší a díky tvrdé dřině na farmě i daleko statnější. Na straně Gabriela ale byl také Bůh, takže společně Petra porazili. Pacholek měl koně, a tak se mu podařilo vzbudit farmu rychleji než stačili spolupachatelé Petra zkřivit vlas otci. Pacholci ty dva zlořády vidlemi vyhnali.

    Pohádka skončila, zlo bylo poraženo a dobro zvítězilo nad zlem.

    A jak dopadly jednotlivé postavy pohádky?

    Otec si vzal lék a žil ještě dalších krásných deset let.

    Jiří se stal nejbohatším statkářem z okolí, Petrovi byl zabaven majetek a vojáci ho zavřeli nadosmrti do vězení, kde byl jen o chlebu a vodě, a z Gabriela se stal za záchranu svého otce převor (převor = první představený po opatovi).

    Pacholci statkáře Jiřího zažívali dobré časy díky výbornému hospodaření jejich pána a měli i dostatek času na zábavu. A co se týče těch dvou bývalých přisluhovačů Petra, tak každý se dozvěděl, jací to jsou lidé, a byli nuceni živit se žebrotou.

    Opat dále vykonával svoje povolání a těšil se dobrému zdraví až do pokročilého věku.

    Autor:
    » přejít do diskuse

    Diskuse k článku  (3)

    Příspěvek z 2. června v 10:08.
    Romulus-Caesar v něm napsal:

    Přehlídnu-li historické nepřesnosti - jelikož se jedná o pohádku a nikoli o dokument... Přehlédnuli závěrečnou motanici v souvětích. Musím tento článek pochválit. Dobře napsáno v lidové slovestnosti a člověk by věřil, že je to pohádka z dávných dob.
    P. S. Nebylo by bývalo lepší ty poznámky napsat někam pod čaru?

    Příspěvek z 30. května v 8:24.
    Šnekafrický v něm napsala:

    Opravdu zajímavý článek ze středověku, 5 tlapek.

    Příspěvek z 29. května v 6:28.
    Qetuo v něm napsala:

    Ač mi ten velkolepý název na tak krátké dílo nesedí, musím dát pět tlapek; bylo to moc hezky napsané a já se nenudila.