Tenis je můj koníček od 9 let, což byl můj věk, když jsem ho hrála poprvé. Na každý trénink jsem se těšila, ale pak v mých 10 letech se stal zvrat a trenérka se začala chovat jinak, už nebyla tak přátelská, jak jsem ji znala byla na nás dost hnusná.

Tenis se mi začal protivit a ta trenérka taky! Nutila nás běhat každý trénink začínal i končil 2 km během. V 11 letech jsem přestoupila do klubu, kam chodila máma, protože ta trenérka se začala protivit i mámě. Pak se stal další zvrat mého tenisového života. Hrála jsem od 2. třídy na housle a pořád hraji, to ale není podstatné, hlavní je, že tenis potřeboval zpevněné zápěstí a housle naopak volné. Někdo by si myslel, že s jedním skončím, ale nestalo se tak. Naučila jsem se ho mít volné a zpevněné kdy chci. Bylo celkem obtížné se to naučit, ale měla jsem snad jinou možnost? Ano měla, mohla jsem s jedním seknout, ale já to neudělala, protože mě obojí bavilo. A teď jsem za to ráda.

Ke všemu tomu jsem konečně začala chodit na gymnázium, na ZŠ mě to nebavilo a neměla jsem tam kamarádky, ale je dobře, že jsem se tam dostala, protože mám teď housle i tenis blízko školy! Tenisu se prostě nevzdám!