Až kolem sedmé třídy jsme se začali dávat jakž takž dohromady. Už jsme jako kolektiv dokázali pracovat ve skupinkách, bavit se i s jinými lidmi než s ostatními z partiček. Ale chováním i mezitřídními vztahy jsme byli nejhorší na škole.

Dlouho jsem si říkala, jaká to bude pohoda, až ze ZŠ vyjdu, protože mě začal jeden spolužák otravovat a já se nemohla dočkat, až se ho zbavím. Ale nyní jsem v devítce a došlo mi, že spolu s 30. červnem 2011 ztratím i dosavadní devítiletou jistotu. A taky docela dobré spolužáky.

Teprve teď si uvědomuji, kolik let jsme se hádali kvůli "ničemu", nikdy jsme se neshodli, nechtěli jsme se spolu bavit. Ostatní to asi taky tak vidí, protože se začíná (i když už trochu pozdě) blýskat na lepší časy.

Všem asi došlo, že bychom si měli devítku užít - jak holky, tak kluci. Už se nehádáme kvůli maličkostem, ale raději se navzájem poslechneme. Nepomlouváme se, neděláme si naschvály. Vím jistě jednu věc - tuhle školu se mi nebude chtít opustit. Ty klučičí vtípky, naše vylomeniny, společné výlety a hlavně docela pohodovou atmosféru - na to nikdy nezapomenu.