Alík

  • Alíkoviny
  • Klubovna
  • Hry
  • Nástěnky
  • Soutěže
  • Vtipy
  • Poradna
  • Copak hledáme:
    Kde hledáme: Přihlášení uživatelé mají lepší možnosti hledání.
    Jsi tu poprvé?

    Alíkovina

    Terra transmarina – Země za mořem

    vydáno  •  Povídky

    Terra transmarina – mnou vymyšlené místo plné tajemství, kouzel a dobrodružství. Chcete ho poznat blíž? Čtěte až do konce!

    Záblesk v ruce, © Anež

    Země za mořem je vlastně moře, na němž jsou ostrůvky. Na každém ostrově může být nejen jiné roční období, ale také vesničky, džungle, poušť nebo třeba škola. Ten nejhlavnější ostrov v Zemi za mořem je Ostrov čtyř živlů. Je na něm kouzelnická škola – Škola čtyř živlů. V této škole jsou čtyři družstva, v každém družstvě jsou jinak nadané děti.

    Vzduch

    Zde jsou děti, které umí létat a učí se pracovat se vzduchem. To znamená dělat vichřici, nebo naopak jen jemný vánek. Učí se také správně létat. Dělají vzdušnou akrobacii, ale pozor, ne takovou tu, kterou všichni známe – a to na lanech. Tyto děti se učí létat vzduchem jen tak, bez ničeho.

    Oheň

    Sem patří děti, které se učí čarovat s ohněm. Umí zapálit věci pouhým pohledem nebo také předvídat požár. Protože je to velmi nebezpečné, musí se naučit své schopnosti ovládat, což není vůbec jednoduché.

    Země

    Zdejší děti mají jedinečnou schopnost, a to léčit ostatní lidi rostlinami, ale také vyléčit ostatní rostliny. Když je například nějaká rostlina suchá a není naděje, že by znovu oživla, tyto děti ji můžou oživit pohledem.

    Voda

    Děti patřící sem umí dýchat pod vodou a nejen to – pod vodou můžou i mluvit. Učí se rozpoznávat nebezpečné vodní živočichy od hodných, což je dost důležité. Ale také se učí plavat dostatečně rychle, to kdyby nějakého nebezpečného živočicha potkaly.

    Ředitelem této školy je Calamasndr Veneficus.

    Chcete vědět, do kterého kouzelnického družstva patříte? Udělejte si krátký kvíz, který jsem vymyslela. Je to jednoduché. U každé otázky jsou na výběr odpovědi a, b, c, nebo d. Vy akorát budete odpovídat a počítat si, kolikrát jste kterou možnost měli.

    1. Jakou kouzelnickou vlastnost bys chtěl/a mít?

    1. umět cokoli zapálit
    2. lítat
    3. kohokoli uzdravit
    4. dýchat pod vodou

    2. Kterou z těchto kouzelnických pomůcek bys nejvíce chtěl/a?

    1. vtipná skříňka (skříňka se vtipy a různými žertíky)
    2. létající koště
    3. prstýnek, který ti splní tři přání
    4. neviditelný plášť

    3. Který kouzelný tvor je ti nejsympatičtější?

    1. drak
    2. jednorožec
    3. lesní skřítek
    4. mořská panna

    4. Jaká je tvoje oblíbená barva?

    1. červená
    2. žlutá
    3. zelená
    4. modrá

    5. Jaké je tvoje oblíbené roční období?

    1. léto
    2. podzim
    3. jaro
    4. zima

    6. Jaká je tvoje oblíbená třída zvířat?

    1. savci
    2. ptáci
    3. plazi, hmyz
    4. ryby, obojživelníci

    7. Který styl filmu máš nejradši?

    1. horor
    2. fantasy
    3. dokument
    4. komedie

    8. V jakém prostředí se cítíš nejlépe?

    1. pláž
    2. louka
    3. džungle
    4. rybník, moře (např. na loďce)

    9. Jakou barvu mají tvé oči?

    1. hnědou
    2. šedou
    3. zelenou
    4. modrou

    10. Jaký živel je tvůj nejoblíbenější?

    1. oheň
    2. vzduch
    3. země
    4. voda

    Pokud máš nejvíce a, patříš do ohně!
    Pokud máš nejvíce b, patříš do vzduchu!
    Pokud máš nejvíce c, patříš do země!
    Pokud máš nejvíce d, patříš do vody!

    Pokud ti vyšel u více živlů stejný počet bodů, tak jsi v tom, který je ti sympatičtější.;-)

    Dále tam jsou ostrůvky, kterým se říká Obydlené ostrůvky. To proto, že jsou na nich malé vesničky, ve kterých bydlí lidé. V celé Zemi za mořem je jich jenom asi třicet. Aby se od sebe rozpoznaly, každý se nějak jmenuje. Například Západní ostrůvek je nejvíc na západě, na Fialovém ostrůvku zase nejen že rostou fialky, ale taky voní po fialkách.

    Pak je tam také ostrov, kterému se říká Velký, protože na něm je taková větší vesnice, ve které se prodává spousta podivných předmětů, například kouzelné hůlky, klece nebo křišťálové koule, ale i sovy, kočky, žáby a jiná zvířata.

    Jsou tam i Kouzelné ostrovy. Těchto ostrovů je v celé zemi asi nejvíc, ale nikdo neví, kolik. Žijí tam kouzelní tvorové – kentauři, víly, harpyje, minotauři, … Je jich tam spousta. Mezi nejznámější patří Duhový ostrov. Na tomto ostrově žijí jenom hodné kouzelnické bytosti, jako jsou víly a jednorožci, a roste na něm spousta kytek. Naopak Tajemný ostrov je velmi strašidelný ostrov, na kterém žijí harpyje (to jsou takoví velcí dravci), duchové a jiné tajemné bytosti. Je zarostlý a nikdo se na něj už velmi dlouho nepodíval.

    A teď přišel čas na dobrodružství. Je o dvou dvanáctiletých mořských pannách, které najdou... No nechte se překvapit!

    Mořské panny Violetta a Leontýna se válely na pláži na Slunečním ostrově. „Takhle horký den už jsem dlouho nezažila,“ povzdechla si Leontýna a přisunula se blíž k moři, aby na ni vlny lépe dosáhly. „Pojď radši do vody, tam je chladněji,“ odpověděla jí Violetta, ale Leontýna namítla: „Už ani plavat se mi nechce, takové je vedro.“

    Najednou Violetta vykřikla: „Co to tam plave?“ Leontýna vzhlédla. „Nejspíš velryba, vždyť víš, že jich v těchto místech jsou spousty.“ Violetta ale namítla: „Ne, ne, toto se mi zdá mnohem větší a tmavší.“ Leontýna se podívala pořádně. „Víš co, poplavme k tomu blíž, trochu to prozkoumáme.“ „Počkej, může to být nebezpečné!“ vykřikla Violetta, ale to už byla Leontýna pod vodou. Nezbylo jí nic jiného než plavat za ní. Violetta skočila do vody a rychle plavala za Leontýnou. „Čekej na mě, může to být nebezpečné!“ volala za ní (mořské panny můžou mluvit pod vodou). Leontýna se otočila a řekla: „Ale no tak, jenom se na to zdálky podíváme,“ přemlouvala ji. Violetta chtěla něco namítnout, ale to už Leontýna plavala dál. Vydala se odevzdaně za ní.

    Doplavaly za útes, kde to neznaly. Vykoukly zpoza útesu a ovanul je proud chladivé mořské vody. Mořský netvor byl teď mnohem blíž. Vypadal jako velryba s obrovskýma očima a tlamou velkou jako jeden dům. Měl tmavě tyrkysovou barvu a ploutve větší, než jaké byly u normálních velryb běžné. Byl taky velmi šupinatý. „Poplavme k němu ještě blíž,“ zašeptala Leontýna, ale Violetta ji zadržela. „Počkej, vypadá to, že není zrovna přátelský. A podívej se pořádně, něco stráží.“ Leontýna se podívala za netvora a skutečně. Uviděla zlatý poklop s malou vyrytou velrybou. To ji však jenom utvrdilo v tom, že to musí prozkoumat. Opatrně se vydala po kraji útesu blíž k netvorovi. Najednou, když se netvor díval jinam, se odrazila a rychle připlavala k poklopu. Hledala kliku nebo něco, čím by to mohla otevřít, ale nemohla nic najít.

    Najednou se netvor otočil a uviděl ji. Violetta vše s hrůzou sledovala, chtěla jít kamarádce na pomoc, ale ocas jako by jí zdřevěněl. Netvor pomalu plaval k Leontýně. Ta se tiskla k poklopu a už se připravovala na svou poslední chvíli, když tu se poklop pod náporem jejího těla otevřel a ona vplavala dovnitř. Rychle zaklapla poklop. Oddechla si a rozhlédla se po malé jeskyňce. Byla úplně prázdná, až na truhlici, která byla úplně vzadu. Leontýna k ní váhavě plavala a už už ji chtěla otevřít, když tu uslyšela všude kolem sebe slabé zadunění. Vyděsila se. Nevěděla, co se děje, když tu jí to došlo. „Netvor se snaží jeskyni zbořit,“ pomyslela si vyděšeně, „musím se dostat ven.“

    Horečně hledala nějaký východ, chodbu, která by vedla z jeskyňky. Najednou se ozval silný otřes, jeskyně se zatřásla, až truhla poskočila. Leontýna se vyděsila, ale pak uviděla, že pod truhlou byla malá dvířka. Rychle do nich vlezla. Uviděla před sebou tunel, a tak plavala dál. „Kdepak to asi končí?“ přemýšlela, ale nic ji nenapadalo.

    Plavala už velmi dlouho. „Páni, já už musím být někde na druhé straně ostrova,“ pomyslela si rozrušeně. Plavala dál. Před sebou uviděla prudkou zatáčku. Když za ni zaplavala, v dálce uviděla nějaké světlo. „No konečně, toho tunelu už začínám mít plné zuby!“ Rychle plavala dál, aby byla z tunelu co nejdřív pryč. Východ byl už na dosah. Leontýna vyplavala ven a uviděla… Obrovské zlaté město. „Páni,“ vydechla. „To je… To není možné! Já jsem našla staré město našich předků!“

    Plavala dál, až se dostala k obrovské vstupní bráně. „To snad nemůže být opravdové zlato, nebo ano?“ pomyslela si rozrušeně. Opatrně vplavala do brány a uviděla krásné zlaté nádvoří zdobené zlatými sochami. Všechno tady vydávalo podivnou nazlátlou záři, takže tu bylo světlo jako ve dne. Leontýna uviděla malá dvířka. Rozhodla se, že se podívá dovnitř, a tak dvířka opatrně otevřela a nahlédla za ně. Uviděla jenom schody, které vedly někam nahoru. „Proč jsou ve věži pro mořské panny schody?“ přemýšlela, ale nic ji nenapadlo.

    Plavala opatrně nahoru. Bylo tam zlaté zábradlí, ale bála se ho chytit, jak bylo krásné. Bylo zajímavé, že všechno za ta staletí vydrželo tak krásné, skoro jako nové. Leontýna vyplavala až nahoru. Byla tam malá místnost s okny ze zlata. Když se vyklonila ven, měla výhled na celé království. Pustila se do prozkoumávání města.

    Mezitím Violetta rychle plavala pro pomoc. Obeplavala útes, les mořských řas a už byla v podmořské vesničce s názvem Písečnice. „Rychle, rychle, Leontýnu honí mořský netvor!“ volala. Mořští lidé začali vylézat ze svých domů. „Copak to povídáš za nesmysly?“ zeptal se jeden muž.

    Violetta věděla, že se jmenuje Safur. Rychle mu to vysvětlila. Safur se vyděsil a rychle svolal několik dalších mořských lidí na pomoc. „Veď nás,“ požádal Violettu. Violetta ho dovedla k útesu. Stále tam řádil mořský netvor. Violettě připadalo, že se jeskyně trochu naklonila.

    Safur se zeptal: „Kde je Leontýna?“ „Tam za tím poklopem,“ odpověděla vyděšeně Violetta. Safur neváhal, sehnal několik dalších lidí a všichni se společně vydali k poklopu. Violetta jen přihlížela. Netvor si jich nejdřív nevšiml, jak byl rozzuřený, ale potom je uviděl. Safur s ostatními se ale nemínil jen tak vzdát. Doplaval k poklopu a zatlačil na velrybu. Poklop se otevřel a Safur s ostatními vplaval dovnitř.

    Rozhlédl se po jeskyni, ale Leontýnu nikde neviděl. Pak uviděl truhlici a hned potom otvor, kterým Leontýna uplavala. Pokynul ostatním, aby plavali za ním, a sám se nasoukal dovnitř, otvor byl přece jenom dost malý.

    Leontýna už prozkoumala většinu města, které bylo dost velké, a tak byla také patřičně unavená. Rozhodla se proto, že se vrátí. Vtom ji napadlo: „Co když tam pořád ten netvor je a číhá na mě, až vylezu?“ Rozhodla se, že se podívá.

    Připlavala ke zlatému poklopu, kterým sem prve připlavala, ale ten byl zavřený. Pokusila se ho otevřít, ale marně. Nevěděla, co dál, málem se rozplakala, ale pak si všimla, že oko velryby na poklopu je jiné než všechno ostatní. Vypadalo, že je čistější a že se víc blýská. Zatlačila na něj a poklop se otevřel. Radostně vplavala dovnitř. Přemýšlela, jestli má poklop nechat otevřený, nebo zavřený. Nakonec ho nechala otevřený a plavala dál.

    Když byla asi v půlce cesty, uslyšela hlasy. Pro jistotu se schovala do malého výklenku ve skále. Napadaly ji bláznivé myšlenky. „Co když to jsou duchové?“ Hlasy už byly slyšet docela blízko. A vtom Leontýna uviděla Safura a ostatní. Radostně vykřikla a vyplavala ven. „Ahoj všichni, já našla obrovské zlaté město!“ volala. Safur se na ni překvapeně díval. „Ty jsi našla město našich předků?“ zeptal se. „Ano, ano!“ křičela Leontýna a pak ji napadlo: „Jak jste se vlastně dostali dovnitř? Copak tam není ten netvor?“ zeptala se. Safur jí všechno vysvětlil. „Zlatá Violetta, nebýt jí, asi bych tady byla navěky,“ zasmála se Leontýna.

    Pak se všichni vydali zpátky. „A co zlaté město?“ zeptala se Leontýna. „Později tam pošleme průzkumníky, teď už na to není čas,“ odpověděl jí Safur. Dostali se až k poklopu pod truhlou s pokladem. Všichni vyplavali ven. Safur s tím měl trochu potíže, protože přece jenom byl trochu větší než ostatní, ale nakonec se mu to povedlo. Dostat se ven už bylo trochu obtížnější. Netvor stále hlídal, ale byl už trochu unavený, takže se jim podařilo dostat se na svobodu. Violetta se objala s Leontýnou a všichni plavali zpátky do bezpečí vesničky.

    Později se do zlatého města vydali profesionální průzkumníci a zjistili, že netvor hlídá město už minimálně sto let. Starosta, kterému patřilo toto území, se pak rozhodl, že město nechá městem a netvora netvorem, každý tvor má přece právo žít.

    To by bylo pro tento článek asi všechno. Pokud jste si udělali kvíz, budu ráda, když se podělíte o to, do jakého družstva patříte, třeba v diskusi pod článkem. Doufám, že se vám článek líbil a určitě se můžete těšit na nějaké další dobrodružství z Terry transmariny.

    Autorka: (12 let)
    » přejít do diskuse

    Diskuse k článku  (2)

    Příspěvek z 30. října ve 14:53.
    Viki_show v něm napsala:

    Mám různou barvu očí a ještě úplně nesnáším otázku o ročních obdobích. NEVÍM všechny...

    Příspěvek z 30. října v 9:31, upravený vzápětí.
    Vysa318 v něm napsala:

    dost dlouhý článek ještě jsem ho nedočetla jen jsem si zkusila ten „kvíz“ vyšlo mi něco mezi D,C a A ale nejvíce ke mě sedí podle mě C. Tu schopnost uzdravit kohokoliv by se mi teď hodila :-)