Psal se rok 1908, když dostala irská loděnice Harland and Wolff z Belfastu velmi zajímavou zakázku. Jejím úkolem bylo postavit tři obrovské lodě určené pro přepravu pošty a cestujících z Anglie do Ameriky. Jmenovaly se Titanic, Olympic a Britannic (původně Gigantic). Podle účelu měla každá loď před názvem několikapísmennou zkratku. V případě Titanicu i Olympicu to bylo RMS, což znamená Royal Mail Ship (= královská poštovní loď).

Objednavatelkou všech tří lodí byla významná britská společnost White Star Line. Titanic byl dokončen jako druhý 31. března roku 1912. Jeho vybavení znamenalo opravdový luxus. Kromě tělocvičny, luxusní jídelny, vybavení kajut či dokonce bazénu byste na lodi našli i různě technologické vymoženosti, jako třeba elektrický výtah.

Dne 10. dubna 1912 vyplul Titanic ze Southamptonu na svou první a zároveň poslední plavbu, která směřovala do New Yorku. Jeho kapitánem byl zkušený Edward J. Smith, který měl za sebou velké množství plaveb s různými loděmi, včetně velení sesterské lodi Titanicu jménem Olympic. V průběhu plavby dostal několik varování od okolních lodí, že se blíží do nebezpečných vod, ale i přes to jela loď stále velmi rychle. Nakonec 14. dubna ve 23:40 narazil Titanic do ledovce.

To způsobilo dlouhou trhlinu v boku lodi, kterou dovnitř začala vnikat voda. Záchranných člunů byl nedostatek a tak bylo posádce brzy jasné, že se do nich rozhodně velká část lidí nedostane. Někteří členové posádky projevili velkou statečnost, stejně jako další zaměstnanci. Přeživší vzpomínají například na to, že lodní orchestr hrál až do samého konce. Všichni jeho členové zemřeli.

Zatímco radisté volali o pomoc, spouštěli další členové posádky na vodu záchranné čluny naložené hlavně ženami a dětmi. Některé ženy odmítaly opustit své muže, takže později zahynuli společně. Záchranných člunů bylo málo a jejich kapacita se brzy vyčerpala. Poté, co se Titanic rozlomil na dvě části a ve 2:20 zmizel pod hladinou, vrátily se některé čluny zpět a hledaly přeživší. Ledová voda ale vykonala své a až na pár šťastlivců všichni, kteří se nedostali do člunu, zahynuli. Titanic s sebou odnesl přibližně 1 500 životů.

Spolu s ním zemřel i jeho kapitán či šéfkonstruktér. Na palubě bylo více než 2 200 lidí, z toho přibližně 1 500 našlo ve vlnách Atlantiku svou smrt. V záchranných člunech přežilo kolem 700 lidí, pro které přijela loď Carpathia, jež zachytila volání radistů o pomoc. Po přepravení přeživších cestujících do New Yorku začalo vyšetřování a zároveň i šíření různých legend a mýtů kolem zdánlivě nepotopitelné lodi. Mnoho hledačů se později snažilo najít její vrak, úspěch měla ale až expedice Roberta Ballarda v roce 1985.

Tragický příběh Titanicu se stal předlohou několika filmů, z nichž nejznámější natočil v roce 1997 režisér James Cameron. Ten ve filmu vypráví příběh stoleté Rose, která se díky televizní reportáži o pátrání ve vraku lodi po vzácném šperku vrátí ve vzpomínkách do doby plavby, kdy se zamilovala do chudého malíře Jacka. V hlavních rolích se představili Leonardo DiCaprio a Kate Winslet. Režisér se snažil o maximální realističnost, dokonce postavil téměř stejnou kopii Titanicu. Není divu, že mu jeho péče vynesla 11 Oscarů. Zaujala i hudba, hlavně známá titulní píseň My Heart Will Go On, kterou nazpívala Céline Dion.

Další informace o Titanicu najdete například na Wikipedii.