Vstupenku jsem dostala od babičky za vysvědčení. Cestou v autě jsem měla všelijaké pocity. Bála jsem se, aby nebyl vulgární až ho požádám o autogram.

Část výtěžku ze vstupenek byla použita pro účely Studia Oáza, které hrálo také jako předkapela.

Tomáš zpíval písně, které měl připravené. Já jsem naslouchala a před očima se mi promítal obraz, jako kdybych byla někde na nádraží nebo doma a v každé písni jsem poznávala některý svůj příběh. Hrál starší písně: Láska, Nina, Nebudu vám lhát.

Taky hrál písně, ke kterým přidával rýmy podle toho, co se dělo, když danou píseň zpíval. Třeba k písni Dopis přidal pozdrav parašutistovi. Občas se při zpěvu prošel publikem.

Ve mně převládal pocit štěstí a vůbec na nic jsem nemyslela. Nechávala jsem se unášet jeho texty. Nakonec nám Tomáš společně s Jirkou K. a jeho skupinou zazpíval Ať slunce pálí do písku. Koncert byl velký zážitek, protože Tomáš hrál výborně.

Ještě vám nakonec řeknu, že po koncertu jsem čekala dvě hodiny, jestli vůbec příjde na autogramiádu. Přišel. Po dalších dvou hodinách jsem se dostala na řadu. Vyfotila jsem se s ním a on povídal, že když už jsme se spolu vyfotili, tak že si budeme tykat.

 Takže jsem strašně moc ráda, že jsem tam ty čtyři  hodiny navíc vydržela.