Ještě než hračky kapitulují v bitvě s moderními technologiemi…

Malá rekapitulace

První Příběh hraček z roku 1995 rozehrál děj nápadem, že hračky jsou ve skutečnosti tajně živé a více či méně oddaně slouží dětem na hraní. Malý kluk Andy měl dřevěného kovboje Woodyho… a k narozeninám dostal horkou novinku: moderního plastového Buzze Rakeťáka. Jenže Buzz si z nějakého blíže nerozváděného důvodu myslel, že je vesmírný hrdina ztracený na neznámé planetě. Woody mu zhruba půlku filmu vysvětloval, že ve skutečnosti neumí létat a že je jen hračka…

Druhý Příběh hraček z roku 1999 odhalil, že Woody je ve skutečnosti velmi stará vzácná hračka a že celá série se zlatokopem, koníkem a kovbojkou Jessie patří spíš do muzea než do dětského pokojíku. Ale až na zlatokopa nakonec všichni skončili u Andyho. Buzz Rakeťák byl na chvíli vyměněný za nově rozbalený kus, který opět nevěděl, že je hračka a že neumí létat.

Třetí Příběh hraček v roce 2010 postřehl, že léta jdou dál, že generace dětí odrůstají… a kluk Andy už vyrostl v mladého muže, který si s Woodym a Buzzem a Jessie a ostatními nehraje. Tlupa našich známých hraček se nejprve trochu ztratila, prošla přes školku, dostala se v závěru zpátky k Andymu a od něj k recepční ze školky a k její malé dcerce Bonnie. Buzz Rakeťák byl v průběhu na chvíli zresetovaný, takže věřil, že je vesmírný hrdina, a zamiloval se do Jessie. Film byl takovým pěkným závěrem celé hračkové trilogie.

Andy, když předával hračky Bonnie:

Tady Woody byl můj kamarád od doby, co si kdy dokážu vzpomenout, je statečný, jak se na kovboje sluší, a hodný a chytrý, ale nejlepší na Woodym je, že tě nikdy neopustí. Nikdy. Bude s tebou, ať se děje, co chce.

Čtvrtý Příběh hraček v roce 2019 rozebíral, že osud ztracených hraček nemusí být vždy tak strašný. Pokud si hračka umí nějak zacelit své šrámy na těle a zejména na duši, může žít svobodně i mimo dětský pokoj (i když pořád tajně). Bonnie si vyrobila novou hračku Vidlíka z vyhozené jednorázové vidličky a Woody se na konci filmu dobrovolně stal ztracenou hračkou, jednou provždy se oddělil od své tlupy i od Bonnie… což byla zase taková tečka za celou hračkovou tetralogií.

O šest let později je jasné, že příběh nekončí.

Konec éry hraček

Pátý Příběh hraček se odehrává v současnosti. Nastíním vám jeho úvod…

Bonnie je pořád malá holčička, ráda si hraje s hračkami, ale je trochu stydlivá, netroufá si na seznamování s dětmi od sousedů. Kovbojka Jessie by jí chtěla nějak pomoct, zosnovat nějaké klasické hračkové dobrácké spiknutí, ideálně s hračkami od sousedů.

Jenže děti sousedů si už s hračkami nehrají. Válí se na gauči a čučí na obrazovky tabletů. Jejich staré odložené hračky šokované Jessie vysvětlují, že nastal konec éry hraček! A děje se to úplně všude, ze všech domků v sousedství svítí displeje. Bonnie je široko daleko jediné dítě, které si pravidelně hraje s tradičními hračkami, jako jsou Jessie, Buzz Rakeťák a Vidlík. To je potom jasné, že se jí těžko hledají kamarádi, když se celý svět zbláznil.

I rodiče si uvědomují, jak je Bonnie osamělá, a napadne je, že dcerušku zachrání tím, že jí také pořídí dětský tablet. Protože když to je všude, tak to asi je dobré…? Do pokoje tedy vstupuje nová hračka – Žabletka, tablet s motivem zelené žabky.

Žabletka, © Andrew Stanton

Najednou ze dne na den ostatní hračky nemají v boji o dětskou pozornost šanci. Žabletka je nevyčerpatelným zdrojem zábavy. Umí nahrávat zvuky, přehrávat hudbu, překládat slova do libovolné řeči, vyhledávat na internetu, jsou na ní i různé hry, dokáže posílat zprávy… a umí dokonce i během pár sekund najít kamarádky pro Bonnie.

Najít kamarádky není žádný problém, © Andrew Stanton

Kam se hrabe Buzz Rakeťák, který občas věřil na své zázračné dovednosti – Žabletka teď skutečné zázraky umí. Takové, o kterých by se před třiceti lety Andymu ani nesnilo. Navíc se před ostatními hračkami chová trošku namyšleně. V pokoji tedy postupně vzniká jakási partyzánská generační válka, kterou Žabletka zdánlivě vyhrává. Co teď? Zavoláme Woodymu.

Jessie má ve skříni schovanou vysílačku, o které ostatní hračky nevědí. Chce se Woodymu svěřit se svými starostmi, ale kvůli šumu v komunikaci získá Woody dojem, že ho přivolává na pomoc. Parta hraček bude zase pohromadě! I když možná ne úplně celá…?

Bonnie má díky Žabletce jakési nové kamarádky, ale když k nim jde na návštěvu se svojí kovbojkou Jessie a koníkem, zjišťuje, že ony si už s běžnými hračkami nehrají.

Takové hračky jsou přeci jen pro mrňata!, © Andrew Stanton

Bonnie podléhá tlaku své nové party a Jessie se při této potupné situaci ztrácí. Shodou okolností se brzy dostává na farmu, kde kdysi dávno bydlela její úplně první majitelka. Nyní tam blaze žije nová rodina, která má holčičku jménem Blaze (čteno [blejz]).

U Blaze jsou také nějaké opuštěné hračky, včetně tří technologických starších hraček, které s Jessie maličko spolupracují.

Bulík, Jessie, Atlas, Chytrolín a Očko, © Andrew Stanton

Společný cíl je jasný – dát dohromady Bonnie a Blaze, aby si hrály s hračkami a používaly místo moderní techniky svoji fantazii. Jak se jim to podaří? To se dozvíte pouze v kinech od tohoto čtvrtka.

Vedlejší zápletky

Hlavní příběh je protkaný několika menšími příhodami, které se všelijak proplétají.

Kdesi daleko předaleko od Bonnie a Blaze ztroskotal na ostrově přepravní kontejner plný zmodernizovaných Buzzů Rakeťáků… a tito Rakeťáci – jak jinak – samozřejmě věří, že jsou vesmírní hrdinové. Jako dobře organizovaná vojenská jednotka hledají cestu zpátky k hvězdnému velitelství.

Buzzové procházejí džunglí, © Andrew Stanton

Náš starý známý Buzz Rakeťák má také svoji dějovou kudrlinku – jednak je zastupujícím šerifem, když tam Woody není, jednak by chtěl kovbojku Jessie požádat o ruku.

No a ztracená Jessie? Ta svoji depresi z hrozícího konce éry hraček léčí nostalgií. Vzpomíná na svoji první majitelku a zjišťuje střípky z jejího dalšího života. Příběh to sice nezmiňuje nahlas, ale lze si domýšlet, že Žabletka podobné dlouholeté vzpomínky nevytváří a že si na ni v budoucnu možná Bonnie nevzpomene.

Chytrolín žije v domě, kde si kdysi hrála Emily, © Andrew Stanton

Ve filmu se objevuje i pár postaviček ze čtvrtého Příběhu hraček, ale nehrají zde zásadní roli. Spíš nám jen připomínají, že koukáme na pátý díl rozsáhlé filmové ságy. Ale kdo čtyřku neviděl, nebude mít pocit, že mu chybí nějaká zásadní informace.

Ve všech načatých zápletkách se jde poměrně snadno vyznat. Všechny jsou řádně zakončeny, takže diváka nevyděsí žádné „Pokračování příště!“ uprostřed dramatické scény. Z konce jsem však neměl pocit, že by měl hračkovou pentalogii uzavírat – troufl bych si odhadnout, že Toy Story 6 nebude daleko.

Produkční kvality

Pokud se člověk kouká postupně na všech pět Toy Story, je na nich krásně vidět technický pokrok v počítačové animaci. Neřekl bych, že je pětka nějak vizuálně krásnější než čtyřka, protože čtyřka už vypadala dostatečně dokonale. Ale v pětce uvidíme kromě lidí a hraček i velice realistickou vodu, živého čuníka, živého koně… vše vypadá bezchybně. Pixar byl v tomto ohledu vždy jednička!

Z hlediska hudby ale můžeme pozorovat zjevný pokles. Dřívější filmy mívaly vlastní písničky (nejznámější „Máš ve mně přítele“), které měl i český dabing profesionálně přetextované a přezpívané. U pětky je jedinou písničkou stvořenou pro film „I Knew It, I Knew You“, kterou nazpívala Taylor Swift. Hraje pouze během závěrečných titulků, kam ani moc nepasuje, protože sedí spíš k té vedlejší nostalgické dějové lince, která vrcholí dávno před závěrem. Nebo možná do nějakého úplně jiného filmu…?

Žádná česká verze této písničky neexistuje. Dovedl bych si představit několik míst, kde by se postavy zahleděly, zamýšlely by se, vzpomínaly by na něco – a u toho by hrála nějaká nápaditá balada o nezájmu dětí o hračky, nebo i o sebe navzájem. Možná si tvůrci myslí, že neudrží pozornost dětského diváka, když mu naservírují dvouminuté zhudebněné přemítání o stavu věcí…? Nebo prostě Disney chtěl ušetřit peníze.

Jinak byl ovšem český dabing stejně jako u dřívějších dílů skvělý. Barbora Trnavská jako Jessie, Zbyšek Pantůček jako Buzz Rakeťák, Michal Dlouhý jako Woody a v nových významných rolích Malvína Pachlová jako Žabletka a Jan Vondráček jako Chytrolín. Mimochodem, Žabletka je krásně originální překlad!

Musím vytknout, že ubylo humoru. Toy Story bývalo vždy poměrně veselé a plné spousty drobných vtípků, z nichž některé byly zjevně určené pro dospělé diváky. Pětka si hned v úvodu nakládá k řešení poměrně závažné společenské téma, které trápí nejen filmové hračky, ale i spoustu skutečných rodičů a psychologů… a moc u toho nevtipkuje.

Moderní animace umí dokonale prokreslovat zděšení z moderních technologií. , © Andrew Stanton

Celkové hodnocení

• Děj rychle odsýpá, nemá hluchá místa.
• Délka je na dnešní dobu rozumná, 1 hodina a 42 minut.
• Film skvěle vypadá.
• Hodné digitální hračky jsou docela zábavné.
• Závislost dětí na tabletech a mobilech je zajímavé nosné téma.
• Armáda zmodernizovaných Buzzů je působivá.
• Divák těžko setřese pocit, že už dříve viděl přesvědčování Buzze, že je hračka.
• Chybí písničky.
• Postrádám více humoru.
• Moderní technika zvládne velice lehce vyřešit závěrečné drama, nejsou potřeba žádné nápadité triky. I z hlediska tajně-živých hraček jsou Woody a Jessie podřadní. Mají sice dobré úmysly, ale nemají wifi.
• Nešvar nezdravé závislosti dětí na displejích v podstatě nebyl nijak vyřešený.

Ukažme si prstem na problém… ale co s ním?, © Andrew Stanton

Nejen, že hlavní problém zůstal, ale je i jaksi zvláštně překroucený. Hned na začátku rodiče říkají Bonnie, že bude mít na hraní s Žabletkou každý den jen omezený čas, ale to se zdá, že je z hlediska života hraček asi stejně špatně. Možná Bonnie nastavený režim nedodržuje? Nebo je nastavený moc mírně? (Nebylo řečeno.)

Jessie se značnou část filmu tváří, jako kdyby jakékoliv technologicky vyspělejší hračky byly problém, a postupně pochopí, že nejsou. Což asi není až tak překvapivé prozření. Už ve dvojce hrály hračky videohru, ve trojce využívaly kamerový systém, ve čtyřce předstíraly navigaci v autě rodičů – vážně je potřeba nové ponaučení, že moderní technika může být v lecčems užitečná?

Hračka Chytrolín má být jako zástupcem návykových technologií?, © Andrew Stanton

Když už toto ponaučení máme, znamená to, že Žabletka je také vlastně v pohodě? Vidíme, že našla nějaké špatné kamarádky pro Bonnie… a z toho plyne jaká lekce? Že by neměla fušovat tradičním hračkám do řemesla? Nebo že by měla důkladněji špehovat, jak si Bonnie hraje, aby dokázala najít lepší kamarádky, které si hrají stejně?

Toy Story 5 nemá na strašidelnou chorobu, která ničí éru hraček, žádný lék. Nekončí happyendem, že všechny děti ze sousedství odloží tablety a jdou si hrát s běžnými hračkami – to by byl závěr naivní a do značné míry nezasloužený. Smůla. Většina hraček všude na světě bude mít stejně deprese, že je děti vyměnily za zářící popatlané obrazovky…

… a s tím ani Woody, ani Buzz Rakeťák nehnou, © Andrew Stanton

Pro scénář filmu by bylo obrazně řečeno lepší lovit menší rybu. Takovou, kterou dokáže spolehlivě ulovit. Nebo s jejímž neulovením se dokáže rozumně smířit. Třeba by se mohl zaměřit na konkrétní druh aplikací, které jsou záměrně návykové a požírají čas.

V té hlavní dějové lince mi tedy film připadal rozbitý. Uvědomuji si však, že dětský divák, kterému je určený, tyto širší souvislosti asi nepostřehne. Navíc boční dějové linky do značné míry fungují bezchybně. Děti bude Toy Story 5 určitě bavit! Za sebe tento snímek hodnotím 73 %. Doporučuji na něj zajít do kina.

Jak dobře znáte Toy Story 1 až 4?

Na závěr jsem si pro vás připravil kvízový duel. Můžete si s nějakým kamarádem, sourozencem nebo rodičem vyzkoušet, kdo z vás zná lépe první čtyři filmy série.

A ještě vám sem dám trailer, který vás přiláká na pětku do kina: