Já šla minulý rok do kroužku jménem Trampolínky s tím, že budeme skákat na velkých trampolínách se sítí. Tak jsem do toho šla, ale před začátkem první hodiny jsem začala mít obavy, že tam budou samí kluci a já, které se udělá špatně při jednom kotoulu, budu brečet na záchodě, že žádná salta dělat nechci.

Přišla jsem dovnitř a zjistila jsem, že mezi námi není žádný kluk. No a začaly jsme skákat na hudbu, mně se hned začalo chtít na WC, měla jsem žízeň, píchalo mě v boku a tak dál. Prostě to pro mě byly jen těžké kroky spojené s absolutní vyčerpaností. No a ten nejhorší okamžik pro mě nastal v době kolem čtvrté hodiny, když jsem šla z trampolín a celá zpocená a červená jako jahoda potkala kámošku, která se div nezačala smát. 

Měly jsme mít i vystoupení, jenže jsme toho nebyly schopné. Po roku úmorné dřiny jsem se rozhodla, že budu chodit další rok zase. No a dostala jsem se do takové kondice, že se vůbec nezapotím, nejsem zadýchaná a celkově méně unavená, no a letos budeme v červnu vystupovat.

Tak co, jaký názor máte na trampolíny?