Mám ji už tak rok. Je to pro mě těžké. Mám denně strach, aby se mi něco nestalo. Naštěstí ji má taky moje paní učitelka na angličtinu, se kterou si pomáháme.

Tetanie je něco jako epilepsie, akorát epilepsie je o hodně horší. Člověk má u ní pěnu u pusy. Ve škole to zvládám, akorát děti z toho mají srandu. Říkají, že to, co beru (hořčík), je jen cukřík, který si sypu do pusy! Že když necvičím na tělocviku kvůli tomu, že je mi špatně, tak je to jen výmluva. Není to příjemné poslouchat. Pořad slyším: "Jsi divná." Nechápou mě. Nechápou, jaké to pro mě je. Tedy až na moje tři nejlepší kamarádky.

A učitelé? Ti mi moc pomáhají. Ne, jako spolužáci, kteří se mi posmívají.

Jestli i ty máš nějakou nemoc, tak neřeš ostatní, kteří se ti smějí. Ti šťastnější a rozumnější z nich jednou pochopí, že dosuzovat někoho pro cosi, za co v nejmenším nemůže, je mimořádně hloupé.