Alíkovina

Trhání nosních mandlí

vydáno  •  Volný čas venku · Čtenáři píší Alíkoviny
Na trhání mandlí jsem byl ve Vojenské nemocnici města Olomouce. Mohou ram být děti s rodičem. Než jsme jeli, bál jsem se. Nevědě jsem, co se bude dít. Co tam bude za doktory, sestry a jestli se o nás budou dobře starat. Jestli tam budeme mít vlastní koupelnu či pokoj pouze pro sebe.

Liberecká nemocnice má nové moderní přístroje na léčbu pacientů po mrtvicích., © ČTK

Když jsme přijeli, šli jsme na kontrolu. Tam se mi podívali do krku, nosu a uší. Doktorka si nasadila podivnou helmu, která svítila jako baterka nad kterou je zrcátko. Do krku se mi podívala pomocí dřívka a zasvítila tam. Na mandle pomocí malého zrcátka, které zahřála pomocí kahanu. Na kontrolu nosu použila cosi podobné rozevíracímu trychtýři. Ten mi dala do nosu a rozevřela ho, potom tam zasvítila. A kontrolu uší asi znáš. 

Poslali nás na ORL oddělení, kde jsme čekali. Dali mi náramek s mým jménem a datem narození. Mámě dali papíry na vyplnění údajů např. na co mám alergii. Máma formulář odevzdala a šli jsme za sestrou. Ptala se nás na různé věci: hmotnost, výška, kolik denně vypiju atd.

Ukázala nám pokoj, také koupelnu a záchod. Postele jsou polohovací, televize stará se základními programy.

Poté nás zavezli za anesteziologem, kde mě seznámili s tím, co mne bude zítra čekat. Šli jsme na pokoj a čekali na oběd. Přitom jsem poslouchal rádio ze sluchátka, u postele si máma četla knížku.

Za chvíli byl oběd. Zavolali nás a dali nám těžkou krabici, ve které byl oběd. K obědu byly těstoviny a polévka byla zeleninová. Vaří tam velmi dobře, lépe než u nás ve škole.

Po obědě jsme se dívali na televizi. Poté jsem šel za doktorem, který mne znovu zkontroloval. Na pokoji jsem musel hodně pít. Vypil jsem 7 čajů a asi 12krát šel na záchod. Každou půl hodinu mi měřili tep a teplotu. Znenadání byla večeře. Máma měla rybu a já žemlovku.

Po večeři mi máma namalovala na obličej krásnou rybku. Když přišla sestra, divila se, co to mám na obličeji. Dala nám cedulku s nápisem: Od půlnoci NEJÍST, NEPÍT, NEKOUŘIT.

Než jsem šel spát, vysprchoval jsem se.

Den druhý aneb operační den

Probudili jsme se a dívali na televizi. Změřili mi tep, teplotu a na hřbet ruky a na žílu pod loktem mi dali krém, aby mě nebolelo napíchnutí kanilky. Za chvíli přišli a dali mi sirup. Chutnal hrozně. Odvezli mě na sál. Tam mi napíchli kanilu pod loket a přidělali k ní fyziologický roztok. Pak jsem čekal až probudí dívku, kterou operovali přede mnou.

Odvezli mě a zkusili, jakou trubičku mi dají do krku, abych mohl dýchat. Poté mi nasadili masku, ze které pouštěli kyslík. Po půl minutě mi pustili anestezii, něco jako prášky na spaní, napočítal jsem do 6 a usnul jsem.

Mezitím co jsem spal mě operovali a dvakrát mi přepíchli kanilu. Po skončení operace se mě pokoušeli probudit. Po probuzení to bylo velmi podivné. Točila se mi hlava, bolelo mě v krku a byl jsem totálně mimo.

Odvezli mě na pokoj, zavěsili infůzi a dál jsem spal. Po probuzení jsem jedl zmrzku, ale protože jsem nemohl hýbat levou rukou kvůli kanilce (jsem totiž levák), krmila mě máma. Znovu jsem usnul.

Jak jsem se probral, těšil jsem se na večeři. Po večeři mi máma namalovala na obličej draka. Celý den mě kontrolovali. Umyl jsem si obličej a šel spát. Nešlo mi to, protože mě ta kanila bolela.

Den třeťí. Dostali jsme snídani. Sbalili jsme se a zaplatili poplatek. A jeli domů. Teď musím být týden doma, držet dietu a potom budu 14 dnů bez tělocviku.

Autor:
» přejít do diskuse

Diskuse k článku  (8)

Příspěvek z 14. prosince 2013 v 18:03.
eli550 v něm napsala:

Reakce na Červík07:

Vy jste!ja jsem nahodou hned potom sežrala 2 míší a doma mi (na podzim) nosili každý den jednoho!24

Příspěvek z 14. prosince 2013 v 18:00.
eli550 v něm napsala:

Ja taky

mne je dělali až v 8 letech takže tyhle hruzné zažitky si pamatuju až moc dobře!22
takovou šílenost bych už nechtěla zažít17
O BEZ NARKOZY!53
AU!!!!27

Příspěvek z 10. prosince 2013 v 19:49.
Červík07 v něm napsala:

Reakce na chemieprochemiky:


Ehm, proč máš v tom článku tolik chyb? Ale jinak zajímavé, překvapuje mě jak může někdo popisovat běžný zákrok, který podle statistik podstoupí v Čr každé 7.dítě.