Alíkovina

Tři kluci a já

vydáno  •  Čtenáři píší Alíkoviny
Nikdy bych si nepomyslela, jak velkou roli budou v mém životě hrát kluci. Navíc je znám už více než sedm let. Tomu bych se vysmála. Tedy: jen dva z nich znám sedm let, toho třetího jen týden. Přesto si troufám říct, že se mi líbí, možná je i miluji, ale oni mě?

Kluci (a jedna holka) se v serpentinách pod Žižkovým památníkem v Praze takovou rychlostí nepohybovali, i tak to ale byla podívaná., © MAFRA

Tomáš, Leoš a Jirka seřazení od nejmladšího po nejstaršího a také podle výšky. Myslím, že bych vám o nich měla něco povědět, než budu pokračovat. Tak začnu Tomášem.

Tomáš, Tom, Horká tyč, to jsou jména onoho kluka číslo 1. Je mu 13 známe se více než 7 let. Chodili jsme spolu do školy, ale od 5.třídy jsme spolu ve třídě. To víte, málo žáků vedlo ke sjednocení tříd. Ale to, že se mi líbí (a možná i něco víc), to začalo až letošní školní rok a vděčím za to své mámě. Což (promiň mami) je ta nejubožejší věc ze všech.

Máma vede centrum volného času a já tam chodím do kroužku. Tom také a to do kroužku následujícího po tom mém. Začíná ale až za 30 minut, takže bychom se neměli vídat, ale jednoho dne, jednoho dne přišel dřív a já kluka číslo 3 (vysvětlím později) nechala jít s tím, že máma ještě něco potřebuje a: " .. blá blá blá". 

Tak se stalo, že jsme se dali do řeči. Začalo to školou a skončilo milostnými vztahy a tak to pokračuje každý úterý. Ale poslední dobou u něj vidím nebo spíše slyším, jako by mi něco naznačoval. Například se o mně bavil s kamarádem nebo jsem se ptala, kdo s kým ve třídě chodí. On řekl jméno moje (ale zároveň to je i jméno další holky ze třídy) a řekl k němu své jméno. Samozřejmě jsem věděla, že myslí tu druhou, ale stejně jsem se neubránila otázce, jestli myslí tu druhou. Na to mi neodpověděl. Tak jsem to zkusila jinak: "Tobě se líbí Áďa?" Také neodpověděl.

Leoš, prostě Leoš. Známe se jen týden a k tomu dopisování na sociální síti, ale už mezi námi proběhlo více než dost, myslím jako "chemie". A za tohle vlastně také vděčím své mámě, a jeho tátovi. Ti nás k sobě popostrkávali velmi, velmi jemně. I když pak to jeho táta nevydržel a pronesl: "Tady máš dvě stovky a pozvi tady Adélku na rande." Rychle jsem se z prvního šoku oklepala a začala jsem se vyptávat. Odpověď, kterou jsem hledala, jsem dostala na otázku: "A proč tvůj táta říkal, ať mě pozveš na rande?" Odpověď byla, no posuďte sami: "Protože asi ví, že se mi líbíš." Wau. Ale protože bydlí daleko, nemůžeme spolu chodit. Ale hledáme cesty, i když nenápadně, aspoň myslím.

A na závěr Jirka. Znám se s ním asi 8 let. Chodím s ním do kroužku, je tam jediný kluk mezi spoustou holek, ale já nežárlím. Jsou to totiž třeťačky. Vždycky po kroužku chodíme kousek spolu a někdy by se dalo říct, že to mezi námi jiskří. Ale jen někdy.

A pointa příběhu? Koho si mám vybrat? Má o mě skutečný zájem alespoň jeden z nich? Zní to tak zoufale? Nevím. Co myslíte? Láska je někdy fakt na nic...

Autorka:
» přejít do diskuse

Diskuse k článku  (9)

Příspěvek z 8. února 2014 v 0:00.
AgentkaNCIS v něm napsala:

trochu šílený ale díky za radu

Příspěvek z 7. února 2014 ve 23:59.
AgentkaNCIS v něm napsala:

Jasně asi máš pravdu ale no,bydlí daleko takže...

Příspěvek z 7. února 2014 v 19:21.
jitu v něm napsala:

No Tomáš asi ne555 Nic proti ale myslím že ten druhý je asi nejlepší. třetí kluk mi nepřímé moc dobrý na ňejaké randění( a na víc u toho kluka číslo 2 víš že se mu líbíš4)