3 zvědaví tučňáci Šámot, Bukaj a Kešitnarf si to ťapou sněhem podloženou zemí a zpívají si. Šámot najednou objevil na zemi ležet ohnivou hůl, sebral ji, ale pálila ho do křídla, proto ji přikryl sněhem, aby trochu vychladla, a pak si ji dal opatrně do zobáku. Pokračovali až domů, do iglú pro tučňáky. Jejich táta Lerak je přivítal a Šámot mu podal hůl. Táta Lerak se na hůl podíval a prozkoumal ji. Pak řekl, že možná patří tasmánskému Mikuláši, ale Kešitnarf řekl, že tasmánský Mikuláš žije v teple a co by tady v zimě -40 °C dělal! Měl pravdu! Hůl tasmánskému Mikuláši asi patřit nebude!

Druhý den ráno Šámot, Bukaj a Kešitnarf vstali brzy a vydali se obejít všechna iglú, jestli hůl nepatří někomu z tučňáků. První se zastavili u Nitrama, ten řekl, že jeho hůl není, ale dal tučňáčím klukům sušenky a nějaký ten mls na cestu.

Návštěva Kerama byla taky marná, ten jen řekl, že jemu hůl nepatří a že ho nemají rušit, že právě snídá. Tak šli tučňáci dále...

I Pilif ale odmítl, stejně tak Limokcar. Zbýval už jen jeden – za ním se tučňákům moc nechtělo, o tomto tučňákovi se říká, že ovládá temnou magii – je to Valsoraj. Tak už víte, proč se vám 9. tajenka prve objevila vzhůru nohama, Valsoraj ji začaroval.

Bukaj, Šámot a Kešitnarf se Valsoraje zeptali, ale ten řekl, že jemu hůl také nepatří a ať ho neruší, že má právě schůzku s jedním hostem. Tučňáčí kluci se zamysleli a na něco přišli. S kým má Valsoraj schůzku, když kluci obešli všechny tučňáky a tučňáci byli doma? Nikdo jiný už tu přeci nebydlí, ne?

Bukaj dostal nápad. Tučňáci se pomalu oknem vplížili do iglú Valsoraje a uviděli někoho moc tajemného, byl to polostín, na hlavě modrou čepici, na sobě šat se znakem ohně, a byl to také tučňák. Šámot, Bukaj a Kešitnarf vůbec nevěděli, kdo to je, až pak řekl Valsoraj tomu neznámému: „Šálukime, neboj, tvou hůl ti pomůžu najít, určitě tu někde bude!“ Bukaj, Šámot a Kešitnarf se na sebe zděšeně podívali. No jo, v zemi tučňáků přeci žije ještě jeden tučňák, kterého ještě nikdy nikdo nespatřil, až do teď. Byl to tajemný mocný Šálukim I. z rodu Mikulášů.

Bukaj, Kešitnarf a Šámot rychle vylezli oknem ven a venku si ulevili. Po chvíli zjistili, že nemají hůl, museli ji nechat u Valsoraje! Schovali se proto za ledovou krou a v tom vyšel z iglú Valsoraj a Šálukim, Šálukim měl v ruce hůl, rozloučil se s Valsorajem a tiše zmizel. Valsoraj se ještě porozhlédl kolem, aby se ujistil, že ho nikdo neviděl, a odešel do své iglú.

Tučňáci v noci nemohli spát, jejich starosta obce Valsoraj zná osobně Šálukima, jaké to je? A jak vlastně umí Valsoraj kouzlit, jak se to naučil?

Druhý den ráno, když racci zazpívali svou píseň, zase tučňáci vstali a vyšli ven z iglú. Před iglú stál tasmánský Mikuláš, žádný jiný tučňák ještě nebyl venku, všichni ještě spali, až na někoho – Valsoraj tiše pozoroval, co se venku děje, ze svého iglú. Tasmánský Mikuláš zatím dal Bukajovi, Šámotovi a Kešitnarfovi na památku 3 malé modré čepice. V tu ránu přiběhl Valsoraj a tasmánského Mikuláše praštil do zad. Tasmánský Mikuláš padl k zemi, Šámot, Bukaj a Kešitnarf běželi k němu, pomohli mu vstát, Valsoraj je padouch!

Valsoraj se blížil k Šámotovi, Bukajovi a Kešitnarfovi, který držel tasmánského Mikuláše, a svou mocí do nich sázel jednu ránu za druhou, mysleli, že to nepřežijou.

Jako na zavolanou se zjevil Šálukim a zničil Valsoraje. Promluvil ke klukům: „Jste moc odvážní, celou dobu jsem věděl, že Valsoraj je zlo, že mi hůl ukradl on a pak ji zahodil před vaši iglú, abych si myslel, že jste mi ji ukradli vy, a tebe, tasmánský Mikuláši, jmenuji mým hlavním rádcem a nejlepším přítelem,“ řekl Šálukim, vzal tasmánského Mikuláše za ruku a oba zmizeli mávajíce klukům v nebesích.

Tučňáčí kluci zažili nejlepší zážitek, mají určitě o čem vyprávět a děkují vám moc za pomoc v Tučňáčích tajenkách.

Děkuji za přečtení článku (pohádky), určitě už znáte jména všech tučňáků z Tučňáčích tajenek. Ahoj!