Diskuze k Alíkovině
« Přejít na článekUčitelské začátky
Ja sice učitelka nejsem ( i když bych chtěla) ale moje mamka je asistentka pedagoga. Po prázdninách k nim chodím na přípravný týden,takže trošku vím jak to chodí. Ovšem nevím jak se ten učitel samozřejmě cítí.
Jak Ti rozumím 

Nádherný článek, a mimochodem, jak jsi mluvila o tom, co s „pomalejšími“ a „rychlejšími" dětmi, slyšela jsi někdy o Montessori? Sice si to asi neprosadíš, chce to změnu v celé škole, pak by mělo spíš smysl hledat si přímo Montessori školu... Ale funguje to! Třeba v matice jsem zhruba 2 měsíce popředu vůči spolužákům...
Možná bych o tom mohla něco napsat...
Děkuji za komentáře. Jedná se o pátou třídu. S chlapci jsem mluvila nesčetněkrát. Ptala se, nabízela vyslechnutí... Pravdou je, že už jsem rozklíčovala mnoho informací. Nějaké úspěchy jsou. I pády. :) bohužel jsem tlačena do pozice "musíš je dořvat". Všichni si myslí, že nic jiného nefunguje... Mi je tento přístup cizí. Snažím se s nimi mluvit jako mluvím s vlastními dětmi. Inu, nějak to zvládneme. Společně :) Mimochodem, ve škole jim chybí hry na počítači...
Cením snahu. Krikom sa nič nevyrieši. A na otázku prečo sa tý dvaja "bijú" mám hneď niekolko rád. Možno sa len pokojne spýtať, "prečo ubližuješ svôjmu spolužiakovi?" A čakať na reakciu. Väčšina detí, ak sa na nich kričí, práveže toho využijú a budú robiť blbosti ešte viac. "Čo vám vadí v tejto situácii? Aké máte s toho pocity?" Tak malé deti by možno nevdeli adekvátne vysvetliť podstatu ich problému ale aspoň pochopia že v tirede sú vždy výtaný. Aj keď sa bijú, budú vedieť že ich z to nečaká krik. Možno ani nedávať trest, ale po hodine si oboch zavolať (spoločne) a spýtať sa aký majú problém. A urobiť čo najväčší ústupok a povedať že ich problém zcela chápete a niesu v tom sami. Pravdaže, ak by toto nepomáhalo tak si zavolať rodičov. (Ak by situácia bola nezvládnutelná) čo sa stáva málokedy. A miernejšou formou im povedať, čo je zle. Treba zkúsiť možno pýtať sa, čo ich zaujíma na danej hodine, a prečo sú z nej alebo všeobecne zo školy "otrávený". Časté odpovedé sú napríklad že ich to nebaví, chcú ísť domov. Ale prečo? Doma majú zrejme to, čo v škole nenachádzajú. A je potreba zistiť čo presne to je a zkúsiť im to čo najviac "nahradiť" . Samozrejme že trieda nieje ich domov alebo miesto..... Kdeby sa mali chovať ako doma. Ale ponúknuť im to, čo každé dieťa obľubuje. A postupovať k nim individuálne. Občas sa nájdu problémy, ale pri správnom postupe, ktorý som už vyššie opísal, to určite nejako zvládnete. A dúfam, že vám vaše nadšenie (čo nemá vela učiteľov,) aj vydrží. ;)
Moc krásný příběh! 

Držím ti pace, aby se ti to dařilo a aby tě tvá práce nepřestala bavit.
Moc pěkný článek. Mohu se zeptat jakou třídu máš? (Jestli to není moc soukromé) a pokud se ti nedaří teď, určitě se ti bude dařit v dalších ročnících. Stačí podle mě na to přijít. 5 tlapek

