Alíkovina

Ukázka z mé nové knihy - Dům naproti

vydáno

Nedávno se mi podařilo vydat mou druhou hororovou knížku, která se jmenuje Dům naproti. Zde si můžete přečíst ukázku, a do komenářů mi prosím napište, jak se vám líbí, a případně, co byste mi na ní vytkli.

O čem ten příběh vlastně je?

Do domu naproti se nastěhuje nový majitel. Jeho příchod zčistajasna ozvláštní něco překvapivého. A to přiměje chlapeckého vypravěče, aby se snažil objasnit záhadu – skutečnou, či domnělou? Hrůza se vystupňuje až k nečekanému konci...

Ukázka z knihy

Zastavili jsme se před masivními, zřejmě nově koupenými dveřmi. Věděl jsem, že vedou do sklepa. V zámku trčel klíč. Pan Makr jím otoči,l a otevřel dveře. Celou tu dobu na nás nepřestával mířit pistolí, kdybychom se náhodou pokusili utéct.
Ale věřte mi, na něco takového jsem neměl ani pomyšlení. Daleko bych se totiž nedostal.
Uvnitř panovala tma.
„Hněte se!“, nařídil nám a postrčil mě dovnitř. Jakmile jsme vešli do sklepa a pohltila nás temnota, zabouchl za námi. Slyšel jsem, jak dveře zamyká.
Přepadla mě zoufalost. „Jsme v pasti,“ zašeptal jsem.
„Ale co budeme dělat?“ zeptal se mě vyděšeně Michael.
Kdybychom se nenacházeli v tak bezvýchodné situaci, asi bych se mu posmíval, že má takový strach. Jenže teď jsem byl na tom úplně stejně.
Udělal jsem několik kroků dopředu a najednou jsem šlápnul do prázdna. Uvědomil jsem si, že jsme museli stát na schodišt, a já teď padám ze schodů dolů.
Rozhodil jsem rukama a nahmatal železné zábradlí. Křečovitě jsem ho sevřel. Sice jsem si málem utrhl ruku, ale zastavil jsem pád.
„V pořádku?“ zeptal se mě hned starostlivě Michael.
Chtěl jsem mu odpovědět, ale z úst mi vyšlo jen zasípání.
Ozvaly se pomalé kroky, jak Michael začal opatrně sestupovat ze schodů. Ucítil jsem, že mě chytl za ruku.
Vytrhl jsem se mu, protože mě zrovna uchopil za místo, kde mě udeřil pan Makr.
„Jsi v pořádku?“, dožadoval se odpovědi Michael.
Přikývl jsem, ale pak mi došlo, že mě přece v té tmě nemůže vidět. „Myslím, že jo“, odpověděl jsem stísněně.
Chvíli jsme tam jen tak stáli, v tichosti, vyděšeni událostmi, co se nám přihodily. Nakonec jsme sešli zbytek schodů.
„Měli bychom se držet při sobě“, řekl jsem.
Michael něco odpověděl, ale já už jsem ho neposlouchal.
Za mnou se totiž něco ozvalo. Zašustění následované temným zavrčením.
Michael mi polekaně stiskl ruku. „Co to bylo?“
Uslyšeli jsme kroky. A přibližovaly se. A pak další zavrčení.
Roztřásla se mi kolena. „M-myslím, že tu nejsme sami“, vykoktal jsem.

Autor:
» přejít do diskuse

Diskuse k článku  (17)

Příspěvek z 10. srpna 2018 v 7:41.
číča800 v něm napsala:

Jé, to je super!!!

Příspěvek z 3. prosince 2017 v 8:18.
SVETLO v něm napsal:

Jo a koupit se dá na www.suplik.cz, promiň, přehlédl jsem, že ses ptal i na tohle.

Příspěvek z 3. prosince 2017 v 8:17.
SVETLO v něm napsal:

Díky, třetí jsem vydal nedávno, brzy obrázek přidám na svou vizitku.