Alík

  • Alíkoviny
  • Klubovna
  • Hry
  • Nástěnky
  • Soutěže
  • Vtipy
  • Poradna
  • Copak hledáme:
    Kde hledáme: Přihlášení uživatelé mají lepší možnosti hledání.
    Jsi tu poprvé?

    Alíkovina

    Ukecaný hrneček

    vydáno  •  Pohádky

    Jak jednoduché je přikázat: „Hrnečku, vař!“ a uvaří se vám z něj plno kaše, dokud neřeknete: „Hrnečku, dost!“ Ale co když hrneček předtím vůbec nevařil kaši? On vám to byl totiž dost upovídaný hrneček, který se vlastně nedopatřením dostal do rukou stařenky...

    Ukecaný hrneček, © CaMiL

    Pohádka Hrnečku, vař!

    Autor této pohádky je Karel Jaromír Erben. V roce 1953 vznikla první animovaná pohádka od režiséra Václava Bedřicha. Až v roce 2006 vznikl animovaný film od režisérů L. Kadlecové a J. Janeckého.

    Žila kdysi stará vdova s dcerou v chudé vesničce. Moc toho neměly, jen chléb a kaši. Aby si však kaši mohly uvařit, musely chodit na jahody do lesa. Jednoho dne dcera potkala v lese starou ženu, která vypadala jako žebračka. Nabídla jí alespoň chléb a stará žena jí za to věnovala starý hrneček se slovy: „Pokud poručíš Hrnečku vař, začne se v něm vařit tolik kaše, dokud neřekneš Hrnečku, dost!“ A opravdu to fungovalo! Jenže jednoho dne se přihodilo, že stará vdova zapomněla, jak má poručit kouzelnému hrnečku, aby přestal vařit kaši. A z hrnečku se začala valit spousta kaše, až zaplnila celou jejich chaloupku, vyvalila se ven, až nakonec zaplnila celou vesnici. Kdyby mladší dcera nepřiběhla se slovy: „Hrnečku dost!“, byl by možná zavalený kaší celý svět, ale alespoň se z ní najedli všichni z vesničky.

    Kaše valící se z chaloupky dveřmi a oknem

    Ukecaný hrneček

    Žil kdysi jeden mrzutý čaroděj. Neměl rád děti, ale proto, aby byl slavný a měl dost peněz, musel každou středu pro ně pořádat kouzelnická přestavení v lesním divadle. Na dnešní den dětem poručil, ať si přinesou své rozbité hračky, že jim to kouzlem opraví. To byste nevěřili, kolik dětí se sešlo! Jeden chtěl opravit zlomenou nohu vojáčka, děvčátka zase panenky.

    Objevil se však klučina, který si dovolil přinést dvacet hraček. Byl to syn starosty a to víte, to se mu to povídalo! Čaroděj mu zprvu chtěl opravit jen jednu, ale chlapec se nedal. Prý nikde nebylo psáno, že čaroděj bude opravovat jen jednu hračku. Pak se ho ptal, kterou hračku mu opraví první, a začal vysvětlovat, kde a kdy k hračkám přišel. To čaroděje naštvalo. Aby měl tohle představení co nejdřív za sebou, rozhodl se, že opraví všechny zbylé hračky všem dětem v hledišti. Jenže, jak byl z ukecaného klučiny rozhozený, omylem proměnil všechny lidi v nejrůznější nádobí.

    Ze starosty s jeho manželkou se stala pánev s pokličkou. Ze všech holčiček se staly lžíce, z chlapců vidličky. Z matek dětí se staly nejrůznější misky všech velikostí a barev a z otců talíře. Jen z ukecaného klučiny se stal hrneček. Rozhostilo se ticho a čaroděj se popadl za hlavu. Co to jen udělal? Nikdy neproměnil živou bytost na neživé. Existuje nějaké kouzlo, jak to napravit? Čaroděj byl ještě mrzutější než předtím, když tu se ozvalo: „Ty jó! Jak jste to udělal? Naučíte mě to taky? To musím umět!“ Hlas patřil ukecanému klučinovi, změněného v hrneček, který měl na sobě malinkatou pusinku. Jeho hlas zněl upištěně.

    Čaroděj se rozhlédl do hlediště. Netušil, které nádobí na něj právě promluvilo, ale rozhodl se neřešit slova klučiny, zabalil si svoje věci a rozhodl se skončit s kouzlením. Odešel z vesnice a už o něm nikdo neslyšel. Ten den však připutovali do vesnice pouliční divadelníci, tanečníci, akrobati a zpěváci. Netušili, proč se na lavičkách v lesním hledišti, kde se připravovali na představení po čaroději, povalují lžíce, vidličky, misky, talíře a vepředu v hledišti jen jedna pánev s pokličkou a hrnečkem. Řekli si, že nádobí se hodí vždycky, a sbalili ho s sebou.

    Jaké bylo překvapení, když k nim hrneček promluvil! Nikdo jeho příběhu nevěřil, přesto se ho rozhodli ukazovat na svých vystoupeních. Úspěch jim ale nepřinesl. Klučina nespolupracoval. Chtěl si jenom povídat a nesouhlasil, aby byl vystavován všem na obdiv. A tak se ho rozhodli, že se hrnečku zbaví. Nejprve ho pohodili na zem, ale hrneček se nerozbil, a tak ho jednoho dne prostě zanechali v lese.

    Hrneček s duší klučiny byl najednou opuštěný. Společnost mu dělala jen veverka, které pořád padaly oříšky na zem a bouchaly do něj. Klučina jí vyprávěl o svých rodičích, o hračkách, kterých měl, a na čaroděje, který uměl zázraky. Čas plynul a hrneček stále ležel na svém místě u pařezu v lese, až klučina náhle oněměl.

    Hrneček našel až princ, který o něj při lovu omylem zakopnul. Chtěl ho naplnit vodou ze své studánky, ale přepadli ho lupiči. Protože byl princ sám, rozhodl se hrneček loupežníky svým pištivým hláskem vylekat a povedlo se mu to! Za odměnu ho princ vzal k jedné čarodějnici s nadějí, že klučinu promění zpátky do lidské podoby. Jenže to byla podvodnice a místo toho, aby situaci po bývalém čaroději zachránila, pokazila, co mohla. Začarovala hrneček tak, aby už nikdy nepromluvil a ještě ke všemu vařil na příkaz kaši. Aby zamaskovala, co se stalo, zalhala princi, že se kouzlo povedlo a klučina utekl. Místo toho hrneček prostě vyhodila ven z hradební věže. Ten při pádu vařil kaši a spadl jedné žebračce na nohu. Žebračka se z kaše hned najedla, ale hrneček nepřestával kaši vařit. Okřikovala ho tak dlouho, dokud nevyslovila: „Hrnečku, dost!“. Když se kaše přejedla, bloudila s hrnečkem světem dál a žebrala o jídlo, až potkala dceru jedné chudé vdovy, která měla chléb.

    No a dál už to znáte...

    Autorka:
    » přejít do diskuse

    Diskuse k článku  (11)

    Příspěvek z 31. srpna ve 14:51.
    VelkýBochník v něm napsal:

    O ou!!!... tuším, co se bude dít, pokud nenajdeš hrneček...:-c
    Asi bych měl balit kufry...:-c

    Příspěvek z 31. srpna ve 14:45.
    CaMiL v něm napsala:

    VelkýBochník: Zvláštní, že zrovna dnes chci ke koupené sekané, uvařit kaši a vůbec se mi do toho nechce ;-D

    Kde si jenom kouzelný hrnečeku? ;-D

    To je potom chudák klučina! ;-D

    Příspěvek z 31. srpna ve 14:38.
    VelkýBochník v něm napsal:

    CaMiL: Ty kráááso!!! To zase moje řeč:-D
    Ticho miluju taky čím dál více:-Dok