Únor 1948, únorový puč, „Vítězný únor“ je jedno z nejtemnějších období moderní historie českého a slovenského státu. Předcházely jí ekonomická krize ve 30. letech, nástup fašismu, nacismu a komunismu v Evropě, 2. světová válka nebo také volební vítězství KSČ (Komunistická strana Československa) roku 1946. Dnes si zde popíšeme jednotlivé události, jež vyvrcholily 25. února 1948.
13. února
Vyšetřování některých politických afér policejní složkou státu – Sborem národní bezpečnosti (SNB) – vede k protestům nekomunistických ministrů, které vyjadřují na zasedání vlády společně s odmítnutím chystaných přesunů velitelů SNB v Praze, jež měl podstatě posílit vliv KSČ v policejních složkách.
14. - 19. února
KSČ jakožto nejsilnější vládní strana neplní usnesení nekomunistických stran. To má za následek jejich nezúčastňování se vládních zasedání.
20. února
12 ministrů tří nekomunistických vládních stran (ČSNS – Československá strana národně socialistická, ČSL -Československá strana lidová a DS – Demokratická Strana) podává demisi (odstoupení z funkce). Nepodají ji jen J. Masaryk a L. Svoboda. Spoléhají na prezidenta Beneše, že demisi nepřijme a nastanou dvě možnosti – předčasné volby nebo ustoupení KSČ. To se ale nestane. Gottwald jedná s prezidentem a navrhuje mu přijetí demise a doplnění vlády podle komunistického návrhu. Komunisté také na svou podporu plánují velkou demonstraci na Staroměstském náměstí.
21. února
Koná se demonstrace na Staroměstském náměstí. Komunisté vyzývají k vyřešení krize a doplnění vlády Gottwaldovými kandidáty. Prezident Beneš je vystaven nátlaku KSČ – požadují písemné splnění Gottwaldových návrhů. Gottwald vyzývá k vytvoření Akčních výborů jako nátlakového prostředku k převzetí moci. Také se začínají tvořit tzv. Lidové milice – ozbrojené složky KSČ neboli „ozbrojená pěst dělnické třídy“.
22. února
V Průmyslovém paláci v Praze se koná sjezd závodních rad a odborů, kde všechnu iniciativu převzali komunisté. Výsledná rezoluce (kolektivní rozhodnutí orgánu nebo právnické osoby) vyslovuje podporu Gottwaldovi, požaduje další znárodňování a schvaluje vyhlášení jednohodinové generální stávky na 24. února.
23. února
StB začne zatýkat příslušníky stran, jejichž ministři podali demisi, a probíhají i další akce směřující k omezení činnosti nekomunistických stran. Prezident Beneš se snaží přimět Gottwalda k udržení staré Národní fronty, ten ale odmítá. Beneš trvá na svém stanovisku a informuje ministry ČSNS, že komunistickému nátlaku neustoupí. Prezidenta podpoří průvod více než 10 tisíc pražských vysokoškoláků a jejich příznivců na Pražský hrad.
24. února
Ve 12 hodin začne hodinová generální stávka, které se účastní na 2,5 milionu pracujících. Lidové milice obsazují budovy sekretariátu ČSSD (Československá sociální demokracie) a Lidový dům. Strana se totiž rozhodla pro účast v budoucí Gottwaldově vládě.
25. února
Prezident Beneš nakonec podléhá systematickému tlaku komunistů a demisi přijímá. Jmenuje novou vládu na návrh KSČ. Obává se totiž vypuknutí občanské války. Ve večerních hodinách pak v Praze proběhla přehlídka Lidových milicí a útvarů pohraniční stráže. Jediným viditelným odporem proti komunistickému postupu byl pochod asi pěti tisíc vysokoškoláků, učitelů a novinářů na Pražský hrad. Ten byl násilně potlačen a přibližně stovka demonstrantů byla zatčena a uvězněna a mnozí museli následně opustit školy. Premiér Gottwald pronáší svůj slavný projev začínající slovy „Právě se vracím z Hradu...“.
Na závěr
Přechod moci do rukou komunistů vedl ke ztrátě demokracie, závislosti vnitřní i vnější politiky státu na rozhodnutích reprezentace Sovětského svazu, politickým soudním procesům, čistkám, uvězňování, nuceným emigracím a jinému pronásledování oponentů nového režimu. Společnost donucená žít ve lži navíc postupně ztrácela morálku a charakter. Neomezená vláda komunistické strany v Československu trvala až do pádu východního bloku v roce 1989.
) také asi nebude ono? Zavést centrálně plánované hospodářství? Znárodnit podniky, aby všechno řídil stát? Je něco z toho cesta, jak zlepšit vzájemnou ohleduplnost?
