Vše to začalo, když jsem nastoupila do nové školy, která byla o mnoho větší, jelikož jsem chodila předtím do vesnické školy. Naštěstí jsem si našla suprovou kamarádku Toničku, s kterou jsme blbly.

V tu dobu jsem nesnášela školu, protože jsme měli ve třídě hodně velké grázlíky, kvůli kterým jsme museli mít i novou třídní učitelku. Moje kamarádka v půlce 6. třídy odešla. Naštěstí jsem se bavily i s někým jiným ze třídy, ale myslím, že druhá polovina 6. třídy byla nejhorší. No a poslední měsíc v šesté třídě byl nejhorší, protože jak jsem již uvedla, kvůli jednomu klukovi a jeho rodičům rozhodl ředitel, že budeme mít novou třídní.

V sedmé třídě jsme dostali novou třídní učitelku. Ten kluk kvůli komu naše bývalá třídní odešla k nám už nepřišel. V průběhu sedmé třídy odešlo pár spolužáků a také k nám přišel nový žák z Ukrajiny, který se sem přestěhoval kvůli válce v Ukrajině. Ve třídě jsme měli nerozlučnou dvojku kamarádek Nikču a Míšu, ale na konci sedmé se mezi nimi něco stalo a přestaly se spolu bavit. Jelikož mi bylo líto Nikči, jak se na ní spikla s ostatními, tak jsem se s ní začala bavit i přesto, že je dost odlišná . A tak se z nás staly nejlepší kamarádky, které se respektují a vždy druhou podrží.

No a teď jsem v půlce osmé třídy. No a vlastě si uvědomuji, že mi moje třída bude chybět i přesto, že některé nemusím. Ale prostě si neumím představit, že už nebudeme spolu chodit do třídy, protože tolik srandy s nikým jiným nezažiji. Tak třeba udělat z židle motorku, přilepit si na to řidítka a vše k tomu. Nebo šplhat po opěrných sloupech ve třídě a ty nejlepší hlášky. No prostě nakonec z nejhorší třídy a školy se stala ta nejlepší.