Mnohovesmírem putuje mnoho světů. Mezi nimi tiše proplouvá A'Tuin. Obří želva, která na svém krunýři nese 4 slony. Na hřbetě slonů se pak rozkládá placatá země – Zeměplocha. Okraj je tvořen „Krajopádem“, kde voda padá volně dolů a svět končí. Kdo přepadne z Krajopádu, navždy zmizí. Na Zeměploše žijí samo sebou lidé. Ale nejen lidé. Také mágové (které ani při nejlepší vůli za lidi považovat nelze, byť mají s nimi společného 99,9% DNA), trollové, trpaslíci, zombie apod. I zdánlivě neživé předměty zde na Zeměploše žijí svým životem. Takový kámen se pohne o necelý milimetr za několik desítek let. Pro člověka je takový pohyb nezřetelný, a přesto tam je. Za několik tisíc let se tak kámen dokáže přemístit i stovky kilometrů daleko. Upřímně – jak asi vznikl Stonehenge? Dokonce celá království tu dokáží žít vlastním životem, který ovlivňuje životy prostých lidí. Zeměplocha má spoustu krásných míst. Například hory Beraní hlavy. Tady je krásných rovných míst dostatek. Problém je, že většina z nich je kolmo k zemi 1).
Mezi nejmilejší však jednoznačně patří Ankh-Morpork 2). Ankh-Morpork je největším městem na Zeměploše, kde žije asi sto tisíc dobrých duší ... a asi desetinásobek těch ostatních 1). Městem protéká řeka Ankh. No, protéká je asi trošku silné slovo, jelikož do ní místní vyhazují úplně všechno. Voda spíše připomíná obsah žaludku nějakého neznámého vetřelce. Místní lidé mají obrovský smysl pro humor. Například nejdelší ulice v Ankh-Morporku nese název „Krátká“. Centrem všeho dění je „Neviditelná univerzita“, škola pro mágy. Jelikož je „neviditelná“, jedná se o největší a nejimpozantnější budovu města s vysokánskou věží. Kromě mágů zde fungují také cechy, což je jakési sdružení obchodníků, které hájí práva svých členů. Kromě klasických cechů, jako jsou pekaři nebo cukráři, zde jsou také cechy zlodějů, nebo vrahů. Vražda i loupež je v Ankh-Morporku legální. Musíte však na ni mít povolení a vše má svá pravidla. Takový lupič nemůže oloupit každého, a ne o všechno. Má vládou přesně stanovený limit, kolik smí ukrást. Nikdo si nedovolí tato nařízení porušit. Trestem by kromě vyhoštění z cechu byl hlad a blízká smrt.
Tím se volně přesuneme k mé nejmilejší postavě z celé série. Ano. Překvapivě je to Smrť. Psáno takto a ne jinak! Sám Smrť mluví v knihách zásadně velkými písmeny. Abyste mě špatně nechápali, tato postava není ryze negativní – a ani pozitivní. Prostě tu je. Kromě kosy a kápě má Smrť i koně. „V minulosti Smrť vyzkoušel ohnivé koně a koně-kostry a zjistil, že jsou většinou nepraktičtí, zvláště ti ohniví, kteří měli sklony podpálit si sami pod sebou podestýlku a pak stáli uprostřed plamenů a tvářili se užasle.“ (Zeměplocha – kniha Mort). Mort byla první kniha ze Zeměplochy, kterou jsem si přečetl. Zaujal mě humor autora a už mě nikdy nepustil. Zaujal mě natolik, že jsem později začal psát i své vlastní tzv. fanfiction 3) povídky.
Svět Zeměplochy je prostě krásný ve své drsnosti. I přesto, že se zde vyskytují postavy jako jsou vrazi... I přesto, že zde tu a tam někdo umře... I přesto, že tu a tam padne vulgární výraz (velmi, velmi málo), bych se nebál knihu doporučit i mladším čtenářům. Na Zeměploše si každý najde to svoje – romantiku, napětí, kouzla, mocenské hrátky, humor, smutek, napětí, ale i třeba božské války. I Zeměplocha má své bohy. Ti hrají s lidmi něco jako Člověče nezlob se smíchané s šachy a pokerem. Bohové jsou ale závislí na víře lidí. Čím více lidí v ně věří, tím jsou silnější. Existují i bohové, ve které ještě nikdy nikdo nevěřil a ti bloudí po světě a hledají své „oběti“. Nad Bohy a vlastně celou Zeměplochou, a dokonce možná nad celým mnohovesmírem 4) dohlíží Auditoři. Ti například kontrolují, jestli nezačíná Smrť být příliš lidský (jako se tomu stalo v knize „Sekáč“).
Jak jsem již zmínil, Smrť je moje nejmilejší postava. Možná právě proto, že je nejlidštější ze všech lidí. Nedělá rozdíl mezi králem a chudákem. Také má úžasný černý smysl pro humor. Jednou se jedna duše na konci cesty ptala, jestli Smrť někoho na konci této cesty kromě ní viděl. „ANO“, odpověděl. „A koho?“ – „VŠECHNY!“. Smrť sice má svoje pravidla, ale také je dost často obchází, např. si vytvořil krysího Smrťe, tj. krysu v kápi s malou kosou, která obchází všechny hlodavce. Kromě tohoto podivného zvířátka s ním žije jeho dcera. No ona není samo sebou jeho. Byla to holčička, kterou Smrť nedokázal „zabít“, a tak ji vzal k sobě. U Smrťe doma totiž neplyne žádný čas a nikdo nestárne. Ani jeho oddaný sluha a kuchař v jedné osobě. Čas se tu ale přesto měří, a to v podobě tisíců přesýpacích hodin, které odměřují čas každého na Zeměploše.
Kromě nich tu jsou ještě obří hodiny s kyvadlem v podobě sekery, která je tak ostrá, že kdyby ji viděl E. A. Poe, nechá psaní a založí farmu na žížaly 1) 5). Ještě jsou tu jedny obrovské až enormní přesýpací hodiny, v nichž není ani zrnko písku a na nichž je napsáno Smrťovo jméno. Další mou oblíbenou postavou je bábi Zlopočasná. To je čarodějka. Ale ne leda tak obyčejná. Ke svým kouzlům používá především „hlavologii“ (čili obyčejný selský rozum). Má neuvěřitelné charisma. Občas bývá dost protivná, až mi to lezlo na nervy, ale to k ní prostě patří. Umí si vydupat a vymoci svoje. Protože pomohla snad všem obyvatelům široko daleko, má všude spoustu přátel, a to i mezi králi. Její kamarádka (dá-li se to tak nazvat) je stařenka Oggová. Ta zase má tak širokou rodinu, že snad každé druhé dítě je s ní v nějakém příbuzenském vztahu 6). Dovolte mi, abych zde napsal svou nejmilejší větu od stařenky Oggové: „Mojí máti je skoro tři sta let a má mnohem hezčí knír než vy.“ (Čarodějky na cestách.)
Za mou osobu se vyplatí si Zeměplochu přečíst. Některé díly byly dokonce zfilmovány a dočkaly se i divadelních inscenací. Na úplný závěr bych vás rád navnadil některými oblíbenými hláškami ze Zeměplochy.
„Existuje snad jediné stvoření, jehož výraz by mohl působit ustaraněji než jejich tváře. Holub, který by se doslechl, že svatý Václav sestoupil ze svého podstavce a v nejbližším obchodě se zbraněmi si koupil brokovnici a zásobu nábojů na pernatou zvěř.“
(Mort)
„Vrazi si uvědomili, že oni sice mají šaty plné věciček určených k zabíjení lidí, ale strážník Navážka má jednu takovou na konci každé paže. Aby se tak řeklo, víc při ruce.“
(Muži ve zbrani)
„Seržant Tračník chce jít koncem měsíce na penzi, říká, že po něm paní Tračníková chce, aby už konečně dal jednou pokoj a natáhnul bačkory, co mu dala vloni na Svátek prasečí hlídky.“
(Nohy z jílu)
„Rozhodně bych nezaložil svůj výběr na tom, zda dokáže nafouknout krk do velikosti břicha a dělat brekekeks, brekekeks.“
„Myslím, že žáby dělají krakakvak, krakakvak, lektore.“
„A kdo teda dělá brekekeks, brekekeks?“
„Copak já vím? Továrna na sušenky v nebezpečí?“
(Poslední kontinent)
"A když si myslíš, že stačí jediný pořádný hřebík a udržíš ho (Osud) na místě-bác ho, uteče ti s kladivem."
(Soudné sestry)
*) Celým jménem Sir Terence David John „Terry“ Pratchett.
1) Toto je přesný popis z Pratchettovy knihy.
2) Ankh-Morpork je spojením Budapeště a Prahy, kterou Pratchett miloval.
3) Fanfiction je žánr, kde autor kopíruje styl autora a přejímá i jeho postavy a prostředí.
4) Zeměplocha pracuje s teorii mnohovesmíru – s paralelními vesmíry, chcete-li. Tj. že vedle našeho vesmíru existuje i jistý počet dalších vesmírů.
5) Odkaz na knihu „Jáma a kyvadlo“ od E. A. Poea.
6) Skotský klan Oggových opravdu existuje a je opravdu velmi rozsáhlý.
