Alíkovina

V Motole

vydáno  •  Čtenáři píší Alíkoviny · Kamarádství · Kamarádi
Jsem onkologický pacient, pacient s rakovinou, a většinu svého času trávím ve Fakultní Nemocnici v Motole. Napadlo mě podělit se o zkušenosti.

Hematologicko-onkologické oddělení Dětské kliniky FN Plzeň navštívila Vendula Svobodová, aby za nadaci Kapka naděje předala hračky a sedm monitorů životních funkcí., © MAFRA

Začalo to nenápadně. Byl jsem, jako každý předešlý rok, na kurzu lyžování. Na závodech na konci kurzu jsem byl 18. z 19. Mému trenérovi se to nezdálo, ale všichni okolo si mysleli, že to je zrakem. Tak mě vzala máma k očařce a dostal jsem silnější brýle. Asi měsíc to bylo docela v pořádku, ale pak jsem začal ve středu a v pondělí pravidelně zvracet.

Mámě bylo divné, že zvracím pravidelně. Tak jsem byl u spousty doktorů. Mezitím jsem chodil na Judo (japonský bojový sport). Tam si trenér všímal především toho, že jsem neudržel rovnováhu a pořád jsem byl na zemi. Máma si zase všimla toho, že zvracím skoro jenom v pondělí a ve středu.

Jednou jsem šel za neuroložkou (den předtím než jsme měli letět na dovolenou) a ta řekla mámě: "Nesedejte do letadla! Ten kluk by z toho mohl mít smrt!" A tak jsem místo na dovolenou šel k další doktorce na vyšetření očního pozadí. Když se mi tam podívala, tak pak ani nebyla schopna napsat lékařskou zprávu, jak se lekla.

Okamžitě pro mě poslala sestru a ta mě odvezla na neurologickou kliniku. Tam mě nejdřív prohlédli doktoři a za chvíli mě už vezli na magnetickou rezonanci. Tam mi zjistili zhoubný nádor a potom jsem dorazil na na neurochirurgii Motol. Po operaci jsem si ještě chvíli poležel na JIP (jednotce intenzivní péče) a když mě konečně pustili domů, tak jsem musel dojíždět každý všední den do Nemocnice na Bulovce do PTC (Centra protonové léčby).

Pak přišly takzvané chemoterapie, drastické léky ničící buňky. Měl bych jich mít celkem osm. Momentálně jsem těsně před šestou.

Pokud prožíváte vy nebo někdo ve vašem okolí něco podobného a máte hlavu plnou otázek, ozvěte se. S čím budu umět, poradím.

Autor: (10 let)

Tento článek byl zařazený ke zveřejnění bývalým vedením Alíka, jeho úroveň tedy nemusí odpovídat současným redakčním standardům.

» přejít do diskuse

Diskuse k článku  (18)

Příspěvek z 3. srpna 2017 v 10:13.
Gattina v něm napsala:

Aha tak jo

Příspěvek z 1. srpna 2017 v 7:59.
MikiRoth v něm napsal:

Odpověď na dotaz od Gattina

No... teď už 14, ale v době, kdy jsem to psal, mi bylo 10, a od skončení léčby až doposud (asi 3 roky) se nejeví známky, že by se to vracelo, takže jsem rád.
Zajímavé je, že jsem na tenhle článek úplně zapomněl, a když jsem si ho teď po dlouhé době přečetl, tak ne že by mi to bylo, jak bych si normálně myslel, nějak líto, nebo bych byl smutný, ale uvědomil jsem si, že jsem rád, že už to mám za sebou, a paradoxně i to, že zpětně si nedokážu vybavit žádné (skoro žádné) nepříjemné vzpomínky, a že naopak si vzpomenu na spoustu příjemných, což je myslím fajn, a (čistě podle mě) to i dokazuje, že mozek si umí roztřídit jednotlivá data, což mě docela - ne překvapuje, ale jaksi uspokojuje.

Příspěvek z 25. června 2017 v 16:21.
Gattina v něm napsala:

Buď silný! Mysli pozitivně! Věřím, že se uzdravíš. Je mi to líto, že to muselo potkat zrovna tebe.
A jen tak.. Kolik je ti let?