Alíkovina

V patnácti chodím s mužem, kterému je přes třicet

vydáno  •  Rodičům
Byla jsem ztracená, zlomená a smutná. Našla jsem si světlo na konci tunelu, naději na lepší zítřky... Je špatné, když je skoro o dvacet let starší?

Moje dětství nebylo zrovna pěkné, od útlého dětství jsem se setkávala s problémy v rodině i mimo ni. Můj táta byl alkoholik, který se v opilosti choval velmi agresivně a velmi mi podkopával sebevědomí tím, jak mě psychicky deptal.

Vzkaz z Modré linky

V příběhu zaznívá jednak smutek z ne příliš vydařených vztahů v rodině,
posléze na prvním stupni ZŠ, tak také radost z nově nalezeného vztahu,
blízkosti druhého člověka.

Bohužel některé děti opravdu musí doma čelit různému nevhodnému chování rodičů a není divu, že pak strádají po duševní stránce, touží po porozumění, lidskosti, po tom, mít někoho kdo je chápe, podporuje a je na ně milý.

Jak pisatelka v závěru svého příběhu zmiňuje, někdy dospívající (ale i děti nebo dospělé) tato touha přivede na internet, kde prostřednictvím zpočátku anonymních kontaktů hledají blízkost a porozumění, a mohou se tak i snadno stát obětí těch, kdo zneužívají důvěřivosti osob hledajících lásku.

Při jakémkoliv navazování kontaktů přes internet je zapotřebí zvýšené opatrnosti, je fajn, že první schůzka proběhla na veřejném místě. Stejně tak je dobré posoudit a zvážit možná rizika plynoucí z velkého věkového rozdílu partnerů. Každý vztah se vyvíjí, na začátku může být jiný než po týdnech, měsících, letech. Stejně tak, jak se vyvíjí oba partneři a mění se jejich potřeby.

Držíme pisatelce palce, aby ze současného vztahu dokázala pro sebe získat to nejlepší.

Vždycky platí, že pomáhá nebýt na svá trápení (nebo i jen prosté otázky) sám - pomoci, podpořit či poradit může někdo blízký, nebo třeba i pracovník linky důvěry.

Zdravíme z Modré linky

Moje máma se ke mně nikdy nechovala moc pěkně, mluvila vždy hodně sprostě, a to i ke mně. Velmi často si také mně jako malému dítěti stěžovala na problémy s otcem. Totéž činil i otec naopak. Velmi často jsme se ztrácela v tom, kdo je ten „špatný“. Nikdy nepoužila slovo „prosím“ nebo „děkuji“, nikdy mě slušně nepožádala, vždy jen rozkazovala.

Mám o šest let staršího bratra. Ani s ním jsem neměla a nemám dobrý vztah. Po rodičích zdědil velmi cholerickou povahu, kterou si na mně jako na malé holce, velmi často vyléval. Držení za krk, přimáčknutí k posteli či zdi a vyhrožování mi, ať přestanu s tím, čím ho zrovna v tu chvíli otravuji. Navíc až moc věří mé matce, která mu o mně dost lže, takže vlastně ani neví, co jsem zač.

Od první do páté třídy jsem byla různými fyzickými i psychickými způsoby šikanovaná svými spolužáky. Ve třídě nás nebylo hodně, chodila jsem do školy ve vsi a já jsem byla ten slabý článek, s nízkým sebevědomím, bez kamarádů, bez opory, málo komunikativní, velmi snaživá a vnímavá. Radši jsem si o přestávkách četla a snažila se jich nevšímat, přesto to nijak nepomohlo.

Asi od třetí třídy jsem vnímala různá exekutorská auta, která k nám jezdila. Dluhy postupně přibývaly, několikrát jsme i na několik dní přišli o elektřinu a jednou asi i na dva celé roky o internet. To bylo nepříjemné hlavně kvůli škole, ke které jsem počítač s internetem potřebovala. Přišli jsme taky o dost věcí - např. televizi a počítač. Táta pak sehnal nějaký starý náhradní, na kterém jsem hlavní úkony zvládala, ale který nebyl nic moc extra. Nakonec moje matka s mým dědou podepsali smlouvy o dům s podvodníky a v současnosti prakticky každý den může kromě exekutorské pohledávky dojít i příkaz k vystěhování, jelikož dům již není náš.

V páté třídě jsem úspěšně zvládla přijímací zkoušky na víceleté gymnázium, a tak jsem naštěstí utekla příští rok do primy na gympl. Přesto jsem byla taková zamlklá, spíše jsem si četla, bavila se s ostatními minimálně. Ale měla jsem tam klid. Nikdo se do mě nenavážel, vyjma typických jednorázových přestřelek, které jsou všude.

Čím jsem byla starší, tím víc přešle jsem se cítila. Neměla jsem pořádného kamaráda, rodinu jsem moc neměla ráda, neměla jsem se komu svěřit se všemi problémy, které doma máme. Zkoušela jsem dokonce i chat s jednou z linek pomoci dětem, kde mi ale také moc neporadili.

Když mi bylo třináct a mými hlavními kamarády byli knihy a počítač, začala jsem se na internetu zajímat o různé chaty, diskuze. Našla jsem tam i pár lidí, se kterými si píšu dodnes, se kterými jsem se dokonce setkala a jsou to velmi milí lidé. Většina z nich je o pár let starší než já - přesto si s nimi rozumím více než s vrstevníky.

Ochrana nezletilých z pohledu zákonů

Zákonů, jejichž smyslem je ochrana dětí, je více:

40/2009 Sb. § 201
Ohrožování výchovy dítěte
(výňatek ze zákona)

(1) Kdo, byť i z nedbalosti, ohrozí rozumový, citový nebo mravní vývoj dítěte tím, že
a)
svádí ho k zahálčivému nebo nemravnému životu,
b)
umožní mu vést zahálčivý nebo nemravný život,

c)
umožní mu opatřovat pro sebe nebo pro jiného prostředky trestnou činností nebo jiným zavrženíhodným způsobem, nebo

d)
závažným způsobem poruší svou povinnost o ně pečovat nebo jinou svou důležitou povinnost vyplývající z rodičovské zodpovědnosti,
bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta.
...

40/2009 Sb. § 202
Svádění k pohlavnímu styku
(výňatek ze zákona)

(1) Kdo nabídne, slíbí nebo poskytne dítěti nebo jinému za pohlavní styk s dítětem, pohlavní sebeukájení dítěte, jeho obnažování nebo jiné srovnatelné chování za účelem pohlavního uspokojení úplatu, výhodu nebo prospěch, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo peněžitým trestem.
(2) Odnětím svobody na šest měsíců až pět let bude pachatel potrestán,
a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 na dítěti mladším patnácti let,
b) spáchá-li takový čin ze zavrženíhodné pohnutky,
c) pokračuje-li v páchání takového činu po delší dobu, nebo
d) spáchá-li takový čin opětovně.
...

§ 193b
Navazování nedovolených kontaktů s dítětem
(výňatek ze zákona)

Kdo navrhne setkání dítěti mladšímu patnácti let v úmyslu spáchat trestný čin podle § 187 odst. 1, § 192, 193, § 202 odst. 2 nebo jiný sexuálně motivovaný trestný čin, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta.
...

Trestní zákoník § 186
Sexuální nátlak
(výňatek ze zákona)

(1) Kdo jiného násilím, pohrůžkou násilí nebo pohrůžkou jiné těžké újmy donutí k pohlavnímu sebeukájení, k obnažování nebo jinému srovnatelnému chování, nebo kdo k takovému chování přiměje jiného zneužívaje jeho bezbrannosti, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až čtyři léta nebo zákazem činnosti.

(2) Stejně bude potrestán pachatel, který přiměje jiného k pohlavnímu styku, k pohlavnímu sebeukájení, k obnažování nebo jinému srovnatelnému chování zneužívaje jeho závislosti nebo svého postavení a z něho vyplývající důvěryhodnosti nebo vlivu.

(3) Odnětím svobody na jeden rok až pět let bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 nebo 2 na dítěti.

...

Trestní zákoník § 187
Pohlavní zneužití
(výňatek ze zákona)

(1) Kdo vykoná soulož s dítětem mladším patnácti let nebo kdo je jiným způsobem pohlavně zneužije, bude potrestán odnětím svobody na jeden rok až osm let.

(2) Odnětím svobody na dvě léta až deset let bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 na dítěti mladším patnácti let svěřeném jeho dozoru, zneužívaje jeho závislosti nebo svého postavení a z něho vyplývající důvěryhodnosti nebo vlivu.

...

Ve svých čtrnácti letech jsem si začala psát i s Petrem. Nikdy se se svým věkem netajil, od začátku jsem věděla, že je mu přes třicet. Byl milý a dle toho, jak se vyjadřoval na internetu. Ne jen na chatu ke mně, ale i v reakci na jiné lidi a různé články. Začala jsem si říkat, že to bude asi chytrý a rozumný člověk.

Byl nezadaný, už hodně dlouho neúspěšně hledal vztah. Byl mi velmi sympatický a já sama jsem se snažila o to, abychom byli v kontaktu častěji, dokonce jsem mu naznačila, že jsem chtěla reagovat na jeho inzerát, ve kterém psal, že hledá nějakou osobu, kterou by mohl mít rád a která by mu jeho city opětovala. On se kontaktu se mnou nijak nebránil a nakonec se zeptal, zda bych se někdy nechtěla sejít. Nijak mě do schůzky nenutil, bylo vidět, že by se rád sešel a jen tak si popovídal, jelikož se rád setkával s lidmi z internetu, se kterými si více psal, aby jim dal nějakou tu „reálnou podobu“. Řekla jsem, že se sejdu ráda.

Domluvili jsme se, že se můžeme sejít někdy, až bude tepleji. Lokalitu jsem už tehdy zvolila sama - v blízkém městě na nádraží, jelikož jsme oba dva měli přijet vlakem. Přišlo mi to takové ideální a bezpečné - na nádraží bývají lidi, je to v centru a navíc jsem to tam trochu znala. Vyměnili jsme si na sebe telefonní čísla a Skype.

Nakonec jsme se setkali v dubnu roku 2015, kdy jsem měla méně než půl roku před patnáctými narozeninami. Na nádraží mě už čekal, jelikož přijel asi o deset minut dřív, usmíval se (ačkoliv musel vstávat o dost dříve než já a jet o dost delší cestu než já) a pocítila jsem jistou úlevu, že je to na první pohled takový normální člověk.

Řekli jsme si „ahoj“ a prošli jsme nádražím před budovu. Celou dobu jsme se procházeli, byl to spíše on, kdo hovořil, sem tam se na něco zeptal a já poslouchala a příležitostně odpovídala. Nejdřív jsme procházeli centrem, bavili se o všem možném, jako například o divadelním představení, na které jsme viděli reklamu, a podobně. Vedla jsem ho nejdřív hlavní třídou, pak menším parkem. Už ze mě opadla nervozita, že jsem se setkala s někým cizím. Nakonec jsme si sedli v parku na lavičku, kde jsme proseděli dost času a pak si zašli do mé oblíbené restaurace na oběd. Už na té první schůzce jsem dokázala něco málo naznačit o mých největších problémech s rodiči. Když jsem mluvila, on poslouchal. Byl to první člověk, kterému jsem to dokázala slovně říct a cítila jsem se o trochu líp. Nakonec mě doprovodil kolem páté hodiny odpoledne k vlaku, zamávali jsme si. On odjel chvilku po mně jiným vlakem.

Zhruba následující měsíc jsme si jen občasně psali, málokdy mi psal sám (spíše jsem psala první já a připadala si jako stalker), dokonce zapomněl na můj svátek, což mě tehdy trochu mrzelo. Začali jsme si i občasně volat přes Skype. Já už jsem tehdy začala tak trochu cítit, že se mi povahově velmi líbí, že se mi líbí jeho přístup a jednoduše - zakoukala jsem se do něj. A mým citům jako by bylo jedno, že je o skoro dvacet let starší.

Na druhé schůzce jsme se setkali ve stejném městě a šli se projít na blízkou rozhlednu. Cestou jsme si sedli na posed a probírali jeden z emailů, který jsem mu předtím poslala. V něm jsem psala, že také hledám někoho, koho bych mohla mít ráda a kdo by mě měl rád. Bavili jsme se o tom a na rozhledně mi řekl, že se strašně bojí toho, aby mi třeba nějak citově neublížil, že jsem mladá a křehká duše. Že ani neví, jak budu reagovat, když mě třeba bude chtít pohladit ve vlasech, když nemám tolik zkušeností se vztahy a s chozením, jako například holky, kterým je třeba dvacet a víc. Dal mi spoustu otázek k přemýšlení a nakonec jsme si na rozhledně jen tak sedli a on mě hladil ve vlasech. Bylo to příjemné, takový ten milý mezilidský kontakt, který mi hodně chyběl.

Po schůzce jsme si trochu více psali a volali, těšila jsem se na další schůzku jako malá holka. A přestože to nebylo doma úplně nejlepší, byl taková ta naděje na lepší zítřky. Třetí nedělní schůzku jsme skoro celou dobu proseděli na lavičce jednoho klidného náměstí. Opět jsme si povídali, nakonec se zeptal, jestli ho budu hladit ve vlasech, tak jsem ho hladila, i když jsem byla dost nervózní. Když jsme se vydávali z náměstí po několika hodinách na jídlo, chytl mě za ruku a já se nechala. A tak jsme šli ruku v ruce.

Strávili jsme pak letní prázdniny spolu na různých turistických výletech v okolí mého bydliště, které byly ale utajené před mými rodiči.

Nyní je to už přes rok, co spolu oficiálně chodíme. Mně bude v září šestnáct. Moji rodiče ho poznali na oslavě mých patnáctin a ačkoliv z něj nebyli zrovna nadšení, tak časem si na něj zvykli a dokonce si ho oblíbili.

V součastnosti nám velmi často pomáhá, například při vození autem do měst, při domácích pracích a tak. Přes školní rok jezdí každý víkend, jelikož přes pracovní týden chodí do práce - je učitel na základní škole.

Teď o prázdninách jsme spolu skoro pořád, někdy jezdíme na návštěvy k jeho rodičům, kteří jsou také velmi milí, jindy jsme u nás, podnikáme výlety, koukáme na filmy. Jeho zajímá, jak se cítím, jak se mám, dělá mi radost a v současné chvíli je moje světlo v temnotách.

Redakce Alík.cz se rozhodla přezdívku autora článku nezveřejnit z důvody ochrany jeho osobních údajů.

Autor:
» přejít do diskuse

Diskuse k článku  (0)

O tomto článku zatím nikdo nediskutuje. Buď první!