Alíkovina

Vánoce a tradice

vydáno  •  Vánoce

Proč vůbec máme doma stromek? Jaké tradice jsou u nás a ve světě? Kdo vymyslel Santu?
Čtěte a nepřestávejte žasnout.

Přání, © Romulus-Caesar

Vánoce, svátky klidu a míru, jsou silně spjaté původně s křesťanskou kulturou. Křesťané věří, že se 25. 12. zrodil ve městě Betlém jejich spasitel Ježíš Kristus. 24. prosinec je tak oslavou jeho narození. První oslava „Vánoc“ se datuje okolo roku 336 v Římě. Všeobecně se však tento svátek slaví až od 7. století n. l.

Kde se vzalo slovo Vánoce? Slovo Vánoce pochází ze staroněmeckého wāhnachten (dnes Weihnachten), složeného z wīha- (světit) a Nacht (noc). Takže vlastně Svatá noc.

Vánoce mají nejspíše základ v pohanských oslavách zimního slunovratu, či tzv. Saturnáliích, které se slavily v antickém Římě.

Vánoce jsou považovány za nejdůležitější svátek i pro nekřesťany, kteří ho spojují se zakončením roku a s trávením času v rodinném kruhu.

Vánoční stromek
Mezi nejznámější tradice patří samozřejmě patří vánoční stromeček. Tento zvyk k nám přišel z Německa, ale má své kořeny už hluboko v časech Keltů! Jehličnany a jehličí patřilo v té době mezi věci, které měly zahánět zlé síly. I pro staré Kelty byla doba vánočních svátků mystická, a tak se chtěli chránit před zlými bytostmi a démony. Pálilo se například borové jehličí. Tento zvyk přejali Germáni a v době raného křesťanství začal tento zvyk pomalu mizet. Objevil se až někde na počátku 18. století, kdy se do chalup dával malý stromek. Tento stromek se ale zavěšoval ke stropu špičkou dolů. Strom totiž měl symbolizovat rovnoramenný trojúhelník, mířící právě špičkou dolů. Tento tvar „V“ symbolizuje ženu, tj. Pannu Marii, popřípadě Evu (matku lidstva).
Poznámka: Podíváte-li se na vlajku Izraele, najdete na ní tzv. Davidovu hvězdu, ta je tvořena právě dvěma rovnoramennými trojúhelníky. Jeden špičkou nahoru (symbol pro muže) a druhý špičkou dolů (symbol pro ženu).
První písemná zmínka o vánočním stromku, jak ho známe dnes, pochází z roku 1812. Už na počátku 18. století byl ale strom osvětlen (většinou svícemi).

Věděli jste, že někteří američtí, britští, francouzští nebo kanadští vojáci viděli poprvé vánoční stromek v zákopech 1. světové války, kdy si je nepřítel – Rakousko-Uhersko a Německo – vystavoval na okraj svých zákopů?

Betlém neboli jesličky
Mezi další české zvyky patří stavba jesliček – chcete-li betléma. Tento zvyk se v našich zemích objevuje už k roku 1560. První jesličky však pochází už z roku 1223, kdy je v italské Umbrii postavil jáhen Giovanni Bernardone, později světec známý pod jménem František z Assisi. V poustevně v horské jeskyni postavil žlab, založil ho krmivem a přivedl k němu živého oslíka a vola. U jeslí pak jako u oltáře v noci sloužil štědrovečerní mši – první „půlnoční“.
První český betlém představili veřejnosti jezuité v roce 1560 v kostele sv. Klimenta v Praze. Byly první nejen v Čechách, ale i v celé střední Evropě. Neví se, jak přesně vypadaly, ale podle dochovaných záznamů měly velký úspěch, takže se zvyk stavět jesličky brzy rozšířil.
Základní figurky jsou Ježíšek v jeslích, Marie a Josef, oslík a vůl, pastýři se stády oveček a postavy tří králů - mudrců z Východu. Betlémy bývají u nás zasazovány do krajiny podle místa vzniku. Stavění betlémů bývalo nejrozšířenějším vánočním zvykem až do 19. století, kdy se novým symbolem Vánoc stal vánoční stromek.
Jako největší betlém na světě figuruje v Guinessově knize rekordů ten od řezbáře Jiřího Halouzky z Jiříkova na Rýmařovsku. Betlém Jiřího Halouzky má nyní 138 soch, ale každý rok přibudou nové, a to v životní velikosti. Například velký slon váží 1,5 tuny. České betlémy mají ve světě dobrý zvuk, i ten největší mechanický betlém pochází od nás. Betlém je vystavěn na ploše 60 metrů čtverečních. Stojí zde skoro 1 400 figurek lidí a zvířat, z toho 133 pohyblivých. Nebude jistě překvapením, že i největší sbírku betlémů nalezneme v naší zemi, a sice v Jindřichově Hradci. Naleznete zde 120 kusů. Na výstavu můžete zajít do Muzea Jindřichohradecka.

Štědrovečerní večeře
Štědrovečerní večeře se tradičně skládala z rybí polévky, bramborového salátu s kaprem a během její konzumace se dodržovaly jisté zvyklosti: mohlo se tak připravit o talíř více pro nečekanou návštěvu, případně položit pod talíř minci či šupinu, aby tak přinášely po celý rok dostatek peněz. Dříve to bývalo ještě spojeno s hojností úrody a sklizně. Kapří šupinku si pak můžete dát na celý rok, do dalších Vánoc, do peněženky tam, kam dáváte mince. Kapří šupinka bude svým kouzlem držet penízky v peněžence, aby se rychle nerozkutálely. Pro děti je to vždy milé překvapení, když pod talířem najdou šupinku od štědrovečerního kapra.
Od štědrovečerní tabule se obvykle směla vzdalovat pouze hospodyně, dokud všichni lidé nedojedli. Po večeři bývá zvykem rozbalovat vánoční dárky, které dětem v českých zemích přináší Ježíšek.
Poznámka: U nás v Krkonoších se jí zásadně polévka hrachová, aby se nás drželo štěstí, a kromě kapra se k salátu podává vinná klobása a od stolu u nás nesmí vstát ani hospodyně. Na stole musí být chléb, cukroví, vánočka a ovoce jakožto dary matky přírody – chcete-li Pána Boha. V některých rodinách se třeba nohy od stolů a židlí svazují řetězy, aby rodina i napřesrok zůstala pospolu.

Štědrovečerní zvyky a obyčeje

Pouštění lodiček
Mezi další zvyky patří také pouštění lodiček z ořechových skořápek. Vezmeme půl skořápky a nasadíme do ní malou svíčku. Tuto „lodičku“ si musí každý vytvořit sám, menší děti samozřejmě mohou s rodiči. Poté se skořápky dají buď do vany, nebo lavoru s vodou. Loďky, co se drží blíže „břehu“, patří členům, kteří i napřesrok zůstanou doma. Lodě, které však odplují od břehu, patří těm, kteří se vydají do světa. Majitele lodičky, která vydrží nejdéle svítit a nepotopí se, čeká dlouhý a šťastný život.

Lití olova
Krásným zvykem je i lití olova. Tato činnost už je trochu nebezpečná, doporučuji vykonávat pouze pod dohledem dospělého. Na lžičce se roztaví nad svíčkou olovo a po jemném vychladnutí se dá do vody. Vzniklý tvar pak věstí budoucnost. Např. pokud je podobný pejskovi, je možné, že vás čeká přírůstek v podobě chlupatého kamaráda. Nebo odlitek ve tvaru hvězdy znamená úspěch, uznání.
Zvyk lití olova pochází ze zemí s původně keltským osídlením. Traduje se, že keltští druidové převzali tajemství věštění od veleknězů z bájné Atlantidy. Lití olova se vztahovalo ke keltské magii vody, kterou převzala také magie lidová. Na počátku 20. století se ještě olovo běžně lilo o Vánocích takřka v každé rodině. Kvalitní materiál vhodný k lití se však stal v průběhu obou světových válek nedostatkovým zbožím, což mělo za následek, že se tento vánoční zvyk postupně z domovů vytrácel. Jako náhražka olova částečně sloužil vaječný bílek nebo rozehřátý vosk. Ale tyto materiály samozřejmě byly olovu příliš vzdálené na to, aby důsledně vykreslily vše do sebemenších detailů.

Házení střevíce
V dřívějších dobách děvčata také házela střevícem. Otočila se zády ke dveřím z chalupy a přes rameno hodila střevíc. Které padl špičkou do sednice, ta zůstala doma. Které však pal špičkou směrem ke dveřím, ta se do roka měla vdát.

Krájení jablka
Na Štědrý den se také krájejí jablka. Vezmeme jablko a nakrojíme jej v půli. Pokud je vevnitř hvězda, budete zdraví a šťastní po celý další rok. Najdete-li tam však kříž, značí to smutek, neštěstí, či dokonce smrt.
Poznámka: Toto se dá dělat hlavně s našimi jablky, s jablky kdovíodkud nepochodíte a nenajdete nic.
Poznámka 2: Kříž v jablku bývá velmi vzácný. Květ jabloně totiž bývá 5 až 6cípý, tedy později jablíčko s hvězdičkou. Kříž vzniká, když je květ 4cípý.

Půst
Na Štědrý den se zachovává až do večera přísný půst. Dětem, které se nemohou dočkat, se slibuje, že vydrží-li nejíst, uvidí zlaté prasátko.
Ke společné večeři se zasedá, když vyjde první hvězda.

Stíny
Když se rozsvítí, dívají se všichni po stěnách. Čí stín nemá hlavu, ten do roka zemře.

Knedlíky
Pokud se dívka potřebuje rozhodnout mezi nápadníky, napíše jejich jména na papírek a dá do knedlíků, které připravuje. Vybere si toho, „jehož knedlík“ rozkrojí první.

Klepání na kurník
Svobodná dívka klepe střevícem na kurník. Ozve-li se slepice, dívka zůstane svobodná. Pokud se ale objeví kohout, brzy se vdá.

Cizí věci v domě
Do konce roku by se měly vrátit všechny cizí věci, které jsou v domě. Projděte pečlivě celý dům či byt a vraťte vše, co vám nepatří.

Zápalky
Svobodná dívka zapíchne do jablka tři zápalky. Každá z nich musí symbolizovat jednoho nápadníka. Všechny zápalky současně zapálí. Ta, která hoří nejdéle, představuje toho, za něhož se má dívka vdát.

Třesení bezem
Nezadané dívky třesou bezem a dům, u kterého začne jako první štěkat pes, je i domem, ve kterém bydlí jejich nastávající.

Jablečné kouzlo
Dvanáct jadérek dáme do misky s vodou. Kolik jich vyplave na hladinu, tolik bude v příštím roce suchých měsíců (pro zemědělce, chataře a chalupáře).

Cibulová pranostika
Z cibule naloupeme dvanáct sukének, položíme je vedle sebe a do každé nasypeme trochu soli. Každá sukénka přestavuje jeden měsíc v roce. Na kterém se sůl do rána rozpustí, v tom bude pršet, ve kterém jen zvlhne, ten bude srážkově průměrný, a ve kterém většina zůstane, v tom lze čekat sucho.

Vánoční cukroví
Vánoční cukroví a jeho pečení je jedna z obecně rozšířených vánočních tradic, která je ve velké části českých domácností dodržována. Většina z vánočních cukroví se připravuje ze směsi mouky, cukru, vajec, másla, kakaa, čokolády a různých druhů ořechů a kandovaného ovoce. Mezi typické patří cukroví z lineckého těsta, které je možné navíc ochutit strouhaným kokosem nebo kakaem. Typickými vůněmi jsou vanilka a rum, typickým kořením skořice.

Jmelí
Stále zelená cizopasná rostlina bývala považována za posvátnou již za dob keltských druidů. Jmelí má mít kouzelné účinky; například jako ochrana proti ohni a zábrana v přístupu čarodějnicím a zlým duchům. Léčivé účinky jmelí uznává i „moderní věda“. Jmelí obsahuje látky snižující krevní tlak a roztahující cévy; proto je surovinou k výrobě léčiv proti arterioskleróze.
Podle legendy bylo jmelí kdysi stromem. Když byl z jeho dřeva zhotoven Kristův kříž, strom prý hanbou seschl a změnil se v rostlinu. Ta má Kristovo umučení vykoupit tak, že zahrne dobrem všechny, kdo pod ní projdou. Ovšem pozor – jmelí nosí štěstí jen tomu, kdo je jím obdarován!
Jmelí roste na jehličnatých i listnatých stromech. Druidy bylo jako magické ceněno jmelí dubové. Jen oni prý mohli jmelí z dubů zlatým srpem odsekávat a nechat padat na připravené plátno - odseknuté jmelí nesmělo padnout na zem. A tady nám pronikají i do dnešních zvyků pradávné pohanské oslavy – jako vzpomínka na sklizeň zlatým srpem se jmelí natírá na zlato.

Půlnoční mše
Štědrý den tradičně vrcholí půlnoční mší, na které se zpívají koledy a začíná samotná církevní oslava narození Krista.

Vánoční postavy a bytosti
Santa Claus
Santa Claus známý též jako Svatý Mikuláš, Otec Vánoc nebo jednoduše Santa je legendární osoba, která v mnoha západních zemích dává dárky všem hodným dětem. Tradičně na Štědrý večer 24. prosince nebo 6. prosince (svátek Svatého Mikuláše). Podobu Santa Clause, jak ho známe, tj. bělovlasý a bělovousý lehce obézní stařík v červenobílém oblečku, vymyslela společnost Coca-Cola pro marketingové účely. Kdo by to byl řekl, že se tato podoba tolik vryje do paměti. O prvenství se však podle historických záznamů hlásí jiný výrobce nápojů, White Rock, který měl tuto podobu zpopularizovat o 15 let dříve. Postava Santa Clause jako taková pochází z Nizozemí, kde je dodnes dominantní postavou Vánoc.

Děda Mráz
Vychází z ruské pravoslavné víry. Podíváte-li se na jeho podobu, není Santa Clausovi nepodobný. Také má bílé vlasy i plnovous. Někdy nosí červenobílou kombinaci, jindy zase modrobílou. V ruce třímá ledovou hůl. Že vám to někoho připomíná? Ano, hádáte správně, Mrazík (ze stejnojmenného filmu) je vlastně Děda Mráz.

Nisser
Lidé v Dánsku si o Vánocích zdobí dům postavičkami skřítků, kterým se říká nisser. Jsou to právě tito malí skřítci, kteří nadělují dárky. Dárek pak má charakterizovat ctnosti i vady obdarovaného. Např. dostal-li někdo bramboru, asi nebyl moc hodný. Dánové jedí k večeři husu a zelí (popřípadě může husu nahradit i jiné maso). U stromečku se pak také tradičně zpívají koledy.

Dědeček Jultomten
Ve Švédsku naděluje dětem dárky Jultomten. Připomíná vlastně přerostlého zahradního trpaslíka. Má červenou čapku, bílý vous, ale prosté oblečení a je hubený. Ve Švédsku se Vánoce slaví jako u nás Mikuláš. Mladí chodí po ulicích převlečeni za čerty a anděly a koledují.

Dzieciątko
V Polsku chodí 24. prosince „děťátko“ – vlastně se jedná o obdobu našeho Ježíška (Jezulátka). Poláci jsou velmi zbožný národ, proto mezi zvyky patří povinné půlnoční mše či zpívání koled a náboženských písní. Sváteční stůl nebo i podlaha se zdobí trochou slámy, která má připomínat, že se Ježíšek narodil ve chlévě. Na začátku štědrovečerní večeře se rodina a hosté dělí oplatkou. Je to symbol smíření a příležitost přát si všechno nejlepší. Zvykem je prostírat u štědrovečerní večeře jeden talíř s příborem navíc, pro případného hosta.

Magi
Magi není koření do polévky, ale tvor, který nosí dárky v Argentině. Tímto tvorem není nic jiného než kůň. Argentinci mu před domem nechávají vodu a seno.

Befan
V Itálii, samo sebou kromě obdoby Ježíška, roznáší dětem dárky Befan. Zajímavé je, že Befan je žena! Jedná se o ošklivou, ale hodnou čarodějnici na koštěti.

Kakánek
V Katalánsku nosí dárky prapodivný Kakánek. Je to totiž poleno a to doslova. Polínko s usměvavou namalovanou tváří.

Mezi další nositele daru patří například africký Velký Ukko, v Japonsku je to pak Hoteišó, v Řecku svatý Basilej nebo v Číně Tun Čche Lao-žen.

Shrnutí
Co země, to jiná tradice. Do národních kulturních zvyků a folkloru se míchá i náboženství a víra. Důležité je, aby rodina byla pospolu u stromečku. Dárky by měly být drobné, ale od srdce věnované.
Ať se podívám do jakékoli země, jakékoli kultury i víry – jedno mají Vánoce společné, a to sice právě společné chvíle strávené s rodinou.

Slovo závěrem: K největšímu vánočnímu zázraku dle mého došlo roku 1914. Jednalo se o první Vánoce, které muži netrávili s rodinami, ale na frontě v zákopech za I. světové války. Na několika místech došlo po čas Vánoc k nepsanému příměří. Za největší akt lidství se dá považovat společné setkání válčících stran uprostřed země nikoho. Vojáci si ukazovali fotky žen, vyměňovali čokoládu či maso. Tento akt měl nemilé následky. Vojáci se v té chvíli natolik sblížili, že poté po sobě už nedokázali střílet. Jsou známy i případy, kdy mezi vojáky došlo i k fotbalovému zápasu či ukrývání nepřítele po čas ostřelování zákopů děly. Posádky tak byly vyměněny a celá hrůza I. světové války tak mohla pokračovat. K podobnému „vánočnímu zázraku“ už za války bohužel nedošlo.

Zdroje:
cs.wikipedia.org
www.vanocni-darky.cz
www.kafe.cz/zabava/ceske-betlemy-dobyly-guinessovu-knihu-rekordu-25879.html
www.paranormal-activity.estranky.cz/
www.paracz.cz/
www.denik.cz/tradice-czk/vanoce-puvod-zvyky-a-tradice20081201-eh6o.html
www.bilevanoce.cz/liti-olova-vanocni-zvyky/#.XA4eCGhKgdU

» přejít do diskuse

Diskuse k článku  (10)

Příspěvek z 28. prosince 2018 v 15:08.
AnezkaB v něm napsala:

Četla jsem že kapr se salátem na Vánoce se rozšířil až po válce. Dřív to tradiční jídlo nebylo. Ale máme ho rádi:-)

Příspěvek z 27. prosince 2018 v 19:26.
Romulus-Caesar v něm napsal:

Děkuji všem za komentáře

Příspěvek z 24. prosince 2018 v 8:34.
matisek005 v něm napsal:

Jo, o tom jsme si povídali v dějepise.