Bydlíme v malých dvoulůžkových stanech buď s dřevěnou nebo železnou konstrukcí. Nechybí velká chata pro vedoucí. Jídelna vytváří neopakovatelnou atmosféru. Každý rok mě to zde baví. Jezdila jsem po různých táborech a ty mě tolik nebavily, neboť tam byla nuda. Vedoucí nás zde dokáží zabavit, něco naučit a díky nim získáme nezapomenutelné zážitky.

Letos jsme si šli vylít stopy zvěře. Někdo si vylil stopu daňka, jiný srny nebo prasete divokého. Kdybyste si to také chtěli zkusit, popsala jsem, jak jsme to dělali: Na odlévaní stop jsme si připravili: sádru, vodu, rozříznutou PET láhev na kroužky, hrdlo s víčkem nebo spodek PET, brčko a 2 klacíky (jeden široký a druhý malý a cedulku). A samozřejmě nějaké stopy, které jsou v suché půdě. Stopy jsme odlévali takto: nejprve jsme si našli stopu, která byla celá a dobře vidět. Pomocí foukání brčkem jsme ji očistili od kamínků, písku a jehličí. Větší kamínky jsme tam nechali, aby se neponičila.

Když byla stopa vyčištěná dali jsme kolem ní kroužek z PET lahve, takže ta stopa byla uvnitř toho kroužku. Do hrdla nebo spodku PET lahve jsme si nasypali sádru a zalili vodou. Míchali jsme ji širokým klacíkem, dokud se z toho nestala taková kaše. Ani ne moc řídká a ne zase moc hustá. Tak akorát. Každá sádra jinak tuhne, takže se to musí hlídat a uhodnout správný okamžik. Když byla sádra ve správné hustotě, nalili jsme ji na stopu v kroužku. Vrstva sádry musela být všude stejně vysoká. Pak jsme zabodli do neztvrdlé kaše tenký klacek s cedulkou, abychom poznali čí je ta stopa. Pak jsme nechali sádru ztvrdnout.

Druhý den jsme si pro ty stopy šli. Každý si vzal tu svou ale opatrně, protože někdo měl ještě neztvrdlou stopu a někdo tak na půl. Opatrně jsme ji vyndali z kroužku a trochu očistili. Nejlépe se odlité stopy čistí jehličím. Pak jsme je odnesli na místo, kde na ně dva dny svítilo sluníčko, aby pořádně proschly. Pak už se stopy dočišťovaly jehličím a bylo hotovo.

Vedoucí nám dokonce udělali vánoce. Opravdu. Se sněhem, dárky, stromečkem a koledami. I když sníh byla pěna, kterou nám tam nastříkali hasiči. Ale užili jsme si to. Dárky byly knížky, a pro každého jiná. Vedoucí jezdili na sáňkách, lyžích a bobech. My táborníci jsme se pak v té pěně shazovali a blbli. Omylem jsem se nadechla. Není to nic příjemného. Pak byly dlouhé fronty na sprchy, neboť ta pěna děsně páchla. Ale na tento zážitek nezapomenu. Vánoce v červenci a ještě v teple. To, kdyby viděli v Bohnicích, tak nás tam rovnou ubytují…

I noční hry jsou super, akorát nám letos nepřálo počasí. I výlety do okolí jsou super. Letos jsme byli na Černé hoře na rašeliništích, sice bylo chladno, ale zážitek to byl velkolepý. Zábavu si užijeme i mezi sebou, neboť rok co rok je tu bezva parta táborníků. Těším se až tam příští rok tam zase pojedu. Teď se mi po tomto táboře stýská. Nejen po lidech, ale i po tom prostředí, kde je klid a ticho.

A kdybyste chtěli, můžete navštívit i naši táborovou internetovou stránku: www.sanovec.webgarden.cz.