Jednou jsem se zeptala babičky, jak vzpomíná na svoje Vánoce z dětství. Říkala mi, že se na Vánoce se sourozenci vždy moc těšila. Těšila se hlavně na to, že za ní a jejími sourozenci přijede jejich starší sestra.

Když jsem se jí ptala, co si přála, odpověděla mi, že hlavně aby byli všichni zdraví a šťastní. Ale z hmotných předmětů si vždy přála hadrové panenky. Které mimochodem i sama s ostatními dětmi vyráběla. Nemohla si přát nějaký nový mobil nebo tablet a počítač, to v její době prostě nebylo. Vždy ji potěšilo úplně všechno. Ještě mi říkala, že si hodně přála plavky na léto a vždy z nich měla obrovskou radost.

Také jsem se jí ptala, jak si zdobili stromeček… A to mi řekla, že si ozdobičky na stromeček vyráběli. Vzali barevný papír a udělali z něho na stromeček řetěz. Nebo vyráběli ozdobičky se slámy a z barevných hadříků. Taky za nimi jezdili prarodiče, chodili spolu do lesa, na větvičky a sbírali šípky. Taky nosili zvířátkům do lesa jídlo.

Babičce se Vánoce vždy líbily, i když nebyly nějak bohaté a takové, jaké si je představují dnešní děti. Byly to Vánoce, které zkrátka mají být. Čas pohody, klidu a lásky.

A co vy? Jak vzpomínají vaši prarodiče na Vánoce?