Alík

  • Alíkoviny
  • Klubovna
  • Hry
  • Nástěnky
  • Soutěže
  • Vtipy
  • Poradna
  • Copak hledáme:
    Kde hledáme: Přihlášení uživatelé mají lepší možnosti hledání.
    Jsi tu poprvé?

    Alíkovina

    Vánoční dobrodružství

    vydáno  •  Vánoce · Pohádky

    Vymyšlený příběh o tom, jak se holky Laura, Poppy a Týnka vydají na dobrodružnou výpravu za yettim.

    vánoční příběh, © laurinka654

    Laura, Týnka a Poppy jsou tři nejlepší kamarádky$>. Nejradši spolu chodí ven a mají rády zimu. Venku právě zima byla, a tak se holky rozhodly, že půjdou ven. Tam běhaly, hrály si a pořád byly spolu.

    Najednou si Laura čehosi všimla a zavolala: „Holky, tady něco je!“ Obě hned přišly. „Jo, máš pravdu, ale co to je?“ zeptala se Poppy. Týnka to zvedla. Je to nějaká mapa, na které se píše: „Ten, kdo má srdce ze zlata a také rád dobrodružství, může vidět yettiho!“

    Holky to nadchlo. Chtěly vidět yettiho, ale nevěděly, jestli mají srdce ze zlata. Poppy nad tím pořád přemýšlela, ale nakonec na sebe všechny kývly. Následně vyrazily domů, aby si nachystaly batůžky na cestu, hlavně jídlo a pití.

    Pak se sešly a vyrazily na cestu. Poppy pořád přemýšlela nad stejnou otázkou, zda mají srdce ze zlata. Laura si stále něco mumlala, až to bylo k nevydržení, a Týnka byla úplně v klidu, ostatně to byla vždycky, i když byla vážná situace.

    Poppy připadalo, že už jdou dlouho, a tak si myslela, že zabloudily, ale neměla pravdu. Šly správně, mapa jim to řekla, ale neukazovala cestu. Týnka si od oblíbené zpěvačky pustila svou nejmilejší písničku. Najednou se zvedal vítr. Holky si myslely, že už jsou tam, ale brzy zjistily, že ne. Vítr pořád fučel, až najednou zvedl i holky! Všechny kromě Týnky křičely, pak začala i Týnka. Vítr pořád foukal, víc a víc. Nepřestával, spíš naopak, takže všechny tři stále ječely. Nakonec vítr přestal, ony spadly na zem a byly moc šťastné. Začalo jim ale kručet v žaludku.

    Podívaly do batůžků... „Ale ne!“ řekly všechny najednou, nemáme v našich batůžcích jídlo! Holky byly smutné, tak se těšily, že tam budou a že se nají, ale nedalo se nic dělat. Po chvilce se zastavily a posadily. Měly hlad a žízeň. Poppy však brzy vstala. Po dlouhé půlhodině vstaly i Laura a Týnka. Tak mohly pokračovat v cestě. Laura se ale zastavila a řekla: „Holky, zítra bude Štědrý den, co když to nestihnem?!“ „Ale klid,“ odvětila jí Týnka. Pak na ně zavolala Poppy: „Holky, tady je moje flaška s pitím a Týnina svačina!“ Všechny byly šťastné, že mají alespoň něco.

    Šly ale dál, protože si řekly, že najdou na sváču lepší místo. Když to správné místo konečně našly, tak si sedly. Poppy ukázala na jednoho pána, který tam seděl. Byl úplně sám, asi měl hlad. Poppy a holky za ním šly a nabídly mu, co měly. On jim poděkoval, ale holky zase neměly nic k jídlu. Jenom slyšely, jak jim kručí v břichu, ale držely to v sobě.

    O něco později konečně našly teplý úkryt! „Ale...“ řekla Poppy „vždyť tam je jídlo... a postel! Zdá se, že tam někdo bydlí!“ Krátce na to si všimly, že tam opravdu někdo je! Strašně se lekly!

    A ten chlap je viděl. Holky se rychle schovaly, ten chlap šel a prohlížel různé místnosti. Pak vešel do té, kde byly holky. Ty zhluboka a zticha dýchaly, nebyly slyšet, tak ten muž zase odešel. Oddechly si, ale asi moc hlasitě a byly slyšet! Muž se začal vracet. Holky ho pořádně neviděly, ale vypadal jako nějaký kluk! Po chvilce se rozsvítilo.

    Najednou toho kluka Poppy poznala! Byl to jeden z jejích ztracených bratrů. Během chvilinky se objevil i druhý! Poppy je hned objala, kluci ji taky poznali. Byla šťastná jako nikdy jindy. Začalo vyprávění, co všechno se holkám přihodilo. Řekly klukům úplně všechno, a kluci jim odpověděli, že vědí, kde je yetti, ale že za ním skoro nikdo nechodí, protože se tam všichni bojí. Kluci pak vyprávěli, co všechno vědí o yettim a že oni už tam byli a že se holky mají nechat překvapit, co se stane. Dali ale holkám mapu, aby věděly, kam mají jít.

    Tak tedy šly, Poppy ještě rychle řekla klukům, aby jim pak přišli naproti a zabalili si věci, aby se mohli vrátit všichni domů. Týna a Laura už šly napřed, Poppy je pak doběhla. Po chvilce narazily na horu, na jejímž vrcholku byla jeskyně. V té se něco pohybovalo... „Holky už jsme tady!“ řekla Laura. Lezly nahoru, kluci jim na to dali výbavu. O něco později byly nahoře a yetti vyšel! Brzy se ukázalo, že se ho lidi báli zbytečně, protože byl moc milý! Nakonec holky slezly zpátky dolů a už viděly kluky. Vyrazili společně zpátky domů a řekli všem lidem ve vesnici, že je yetti hodný.

    Zazvonil zvonec a pohádky je konec!

    Autorka:
    » přejít do diskuse

    Diskuse k článku  (2)

    laurinka654 v něm napsala:

    Danielenl: děkuju

    Příspěvek z 31. prosince 2021 v 9:46.
    Danielenl v něm napsala:

    Moc se mi to líbit dávám 5 tlapek 🐾🐾🐾🐾🐾;-)