Alíkovina

Vedete si deník?

vydáno  •  Volný čas doma
Deník... Když se řekne tohle slovo, tak se vám může vybavit víc věcí. Teď však myslím deník na zapisování každodenních zážitků. Je jasné, že nebudete mít čas, abyste si do něj něco zapisovali opravdu každý den, ale svůj deníček byste měli mít rádi.

Učení, úkol, psaní, dítě, škola, homeschooling, © Profimedia.cz

K čemu si deníček vlastně vedeme?
Teď vám to může připadat jako zbytečnost, "vést si deníček", ale za 10 nebo za 15 let, když si budete číst své zážitky, tak se třeba i zasmějete, zavzpomínáte na staré časy a možná si i zapláčete nad dojemnými zápisy. A kdo ví, třeba si ho jednou přečtou i vaše děti.

Jak si takový deníček vést?
Pro někoho je to jednoduché, někomu to zase bude připadat hodně složité. Někdo nemá ten správný "češtinářský cit" a neumí skládat pěkné věty. Jelikož si povedete váš deníček pro sebe, tak si tam pište klidně nespisovně.

Začít s deníčkem je velice jednoduché. Nejdřív si ho opatřete, nebo vyrobte. Když si ho vyrobíte, budete k němu mít blíž. Víte, deníček, to není jen kus bločku nebo sešitu na zapisování zážitků... to je vaše osobní věc, které si později budete cenit.

Když už ho budete mít, tak by bylo dobré napsat, kdo vlastně do deníčku píše. Také před každým zápiskem napište datum - bude se vám to později hodit. Pak záleží jen na vaší fantazii, co v něm bude. Můžete tam malovat různé obrázky, lepit fotografie a podobně.

Kam si deníček schovat?
DeníčekDeníček je vaše osobní věc a určitě byste nechtěli, aby si ho někdo pročítal. Pokud si nevíte rady, kam deníček schovat, dám vám pár tipů: můžete si ho schovat pod polštář, zamknout do skříně nebo dát mezi knihy do knihovničky. Já osobně ho mám zamčený v šuplíku. Ale záleží to jen na vás.

Tak už jste si rozmysleli, jestli si budete vést deníček? Pokud si ho vedete, tak doufám, že jsem vám dala pár dobrých tipů.

Papírový nebo elektronický?
Pokud někoho nebaví psát do sešitu, může mít deníček třeba i elektronický. Najdete ho i na Alíkovi v části Kamarádi/ Deníček. Jenže elektronický deníček má své omezení. Nemáte ho u sebe tam, kde nemůžete mít přístup k počítači a při překotném vývoji techniky je otázka, co a jak si za pár let budete moci v elektronickém deníčku prohlédnout.

Vizitka autorky článku na Alíkovi Nelili

Autor:
» přejít do diskuse

Diskuse k článku  (42)

Příspěvek z 13. dubna 2009 ve 12:53.
Isis v něm napsal:

Dodatek

Co tu ještě tak pročítám, tak já nikdy problémy s tím, že by můj deník chtěl někdo číst, neměla.
Párkrát jsem část sama přečetla babičce, mamce, nebo ukázala kamarádce. Jinak ale bylo vždy na mě, komu ho (ne)ukážu. Dodnes si s kamarádkama občas kousíček deníku ukazujeme a někdy musím kousek zakrýt (třeba nechci, aby si to přečetly), jinak ho ale nijak neschovávám. Mám ho položený normálně na stole, na skříni.. Prostě kam ho jako naposledy položím. Ale tedy vždy v mém pokoji.
Nevěřím spíš tátovi, ten by si ho možná přečetl. Dřív jsem si tedy deník schovávala, dnes už ale s tátou nebydlím (rodiče se rozvedli) = nemám důvod.
Ale pro ty, co jim deník někdo čte nebo se bojí, že by číst mohl - zkuste si pořídit sešit s klíčkem, když si budete zamykat, je jenom jeden způsob, jak se do sešitu dostat bez klíče, a to je úplné vypáčení zámku. A to asi nikdo radši dělat nebude ;) Dá se schovávat taky např. do povlaku na polštář, pokud máte nějaký menší tak se dá povlak i ušít a schovat do něj "tajná kapsa" (návod můžu dát, kdyby měl někdo zájem), schovávat se dá i za skříň (přitlouct hřebík - na něj provázek, na provázek uvázat deník, pak ho lehce nahmatáte, ale kdo o něm neví, těžko bude za skříní hledat) nebo také některé skříně mají vyndavací šuplík, když ho vyndáte úplně (a šuplík je poslední "věc" nad podlahou), můžete tam něco položit (na zem). Šuplík zandáte a nic není poznat ;)
Atd. atd., skrýší je vážně hodně, stačí přemýšlet ;) Např. moje kamarádka si jednu dobu schovávala deník na stromě, který měly na zahradě. Zabalila ho do igelitu (kdyby pršelo), pořádně přivázala a v koruně nebylo nic vidět. Pak ale začal podzim a ona musela najít jiné místo :D
Hodně štěstí4

Příspěvek z 13. dubna 2009 ve 12:45.
Isis v něm napsal:

Deník...

Jak už někdo psal, taky jsem občas něco diktovala babičce/mámě a ty mi to zapisovaly ;) Já si deník začala psát poprvý někdy ve třetí třídě, kdy nám to dala učitelka přes prázdniny za úkol. Docela mě to bavilo, ale přes školní rok mi přišlo, že moc zážitků nemám a tak jsem ho nepsala. Akorát o prázdninách, to už nepovinně ;) V pátý třídě jsem si ho někdy na začátku jara začala psát už pravidelně, ale vydrželo mi to jen někdy do poloviny srpna. Pak jsem začala psát vždycky novej deník, ale popsala tak max. dva týdny a pak .. ne že by mě to přestalo bavit, spíš jsem třeba párkrát vynechala, protože jsem neměla čas, pak jsem zapisovala ty starší události a dostala se do "časového skluzu" a nakonec si ani nepamatovala, co jsem který den dělala a deník "ztroskotal".
V sedmičce jsem si začala psát deník koncem března (už je to několik sešitů, hrozně se rozepisuju) a vydržel mi někdy do začátku srpna. Zbytek dnů mám napsaných v poznámkovým bloku, kam jsem si psala jakoby "kostru dne", kdy jsem nestíhala. Chystám se to "někdy" přepsat.. No znáte to.. "Zítřek je ten den, který nikdy nenastane, protože se z něj stane dnes"...
A ZNOVU, tentokrát od začátku března mám další deník, který zatím stíhám (ťuk ťuk ťuk) a k tomu ještě dopisuju ten starší. Tak snad se povede :D

Příspěvek z 16. února 2009 v 16:06.
limmlová v něm napsal:

Pája

Já si píšu deníček do sešitu a ještě nikdy jsem žádný den nevynechala. A věřte mi, psát si deník, a pak si ho po nějaké době číst je velmi zábavné!!!!!!!!!!!! A zvlášť když máš ČEŠTINOVÉ střevo, jako dejme tomu já.16