Uprostřed jednoho táborového oběda nám vedoucí oznámili, že si máme na postele ve stanu dát náhradní oblečení, kroksy, plavky a ručník. Ihned se vyrojily dotazy, kam že to půjdeme a co že tam budeme dělat. Vedoucí naše dotazy zřejmě štvaly, a tak k seznamu přidali ještě spacák a karimatku. Všem nám bylo jasné, že někam půjdeme, a méně než 10 kilometrů to rozhodně nebude. Jenže jsem tu byla já, velmi šikovná, protože jsem si už druhý den tábora vyvrtla kotník, a ještě jedna holka, na kterou den před táborem spadl kámen ze skály a rozsekl jí koleno. Všechno jsme si bez remcání sbalily na postel a já jsem pak šla na výzvědy, jak že daleko asi půjdeme. Vedoucí se na mě podíval, pak se podíval na můj obvázaný kotník a pak zase na můj obličej, a řekl mi, že mám vyřídit té holce s rozseklým kolenem, že zatím máme zůstat v táboře, umýt nádobí (obří náhodou jsme byly služba) a další instrukce obdržíme od kuchařů.
Ostatní v družném hovoru opustili tábor, zatímco my dvě jsme umývaly nádobí. Kuchaři mezitím začali nakládat do stařičkého berlinga (takové větší auto) nachystané věci plus raft, pádla a pálavy (lodě). Spacáky samozřejmě nebrali, byla to pouze nachytávka od vedoucích, na kterou jsem skočila jen já.
Pak nás nabrali do auta a jeli jsme. Dojeli jsme k mostku do jedné malé vesničky, kde skoro nikdo nebyl. Po chvíli dorazili i ostatní. Na dětském hřišťátku jsme rozložili raft a pálavy a začali střídavě nafukovat. Mezi nafukováním jsme se chodili převlékat do plavek pod most, kam sice nebylo vidět z hřišťátka, ale soudě dle televizoru a omšelé pohovky tam někdo přebýval.
Vedoucí obsadili pálavy a nás 9 se nacpalo na raft. Za velikého jásotu nás, i prcků na dětském hřišti, jsme vyjeli na „sáhodlouhou“ plavbu.
Ze začátku jsme byli veselí, zpívali jsme, halekali na majitele chatek kolem řeky, kteří halekali zpátky na nás a vypadali, že tudy neviděli nikoho proplout asi uherský rok. Pluli jsme docela ostrým tempem. Byli jsme rozradostněni ještě víc, když přišly malé peřeje. Asi po pěti kilometrech jsme museli přenášet, u čehož pár lidí popadalo do vody, z čehož neměli valnou radost.
Po nějaké době nám začaly umdlévat ruce, protože pár lidí se na pádlování vykašlalo, a začali si stěžovat, že je jim zima. Začali jsme nenávidět peřeje, protože jsme se čím dál častěji zasekávali na kamenech, pak jsme museli vyskákat do vody a raft nadzvedávat. Korunu tomu nasadila jedna nejmenovaná dívka, která odmítala opustit raft, takže jsme ho museli nadzvedávat i s ní. Vzniklo několik návrhů ji do té řeky hodit, žádný však nedosáhl provedení.
Začali jsme poznávat některá místa z okolí tábora, což nám do žil dolilo novou energii. Na jednom místě jedna postarší paní pásla husy, kterým se zřejmě moc nelíbil náš tmavorudý raft, a tak na nás zaútočily. To nás trošku vyděsilo a zasekli jsme se na mělčině. Vedoucí na pálavách dostali záchvat smíchu a pomohli nám vyprošťovat. Do tábora jsme dojeli promrzlí a unavení, za jásotu mladších. Vedoucí nám však kolegiálně zatopili v kotli v naší polní sprše a zapálili nám ohníček vedle kuchyně, a my, zabalení v teplých mikinách a teplákách, jsme vlčatům sdělovali dojmy z naší veleslavné plavby.
