Ani říct vám nedovedu,
jak se těším na koledu.
Až budu mít košíček
plný krásných vajíček.

Upletu si pomlázku,
půjde to jak na vlásku.
Mašle na ni přivážu,
koledovat dokážu.

A vyrazím po vesnici,
ať tu máme veselici.
Paňmáma už zadek špulí,
malé holky strachy bulí.

Hnedle spustím koledu,
ať koukaj, co dovedu.
Verše ze mě lehce plynou,
jaro voní nad krajinou.

Na návsi je plno křiku,
žáby kuňkaj na rybníku.
Sluníčko se líně klube,
to krásný den ale bude.

Najednou však budík zvoní
a z kuchyně káva voní.
Že by to byl jenom sen?
A začínal nový den?

A z rádia právě zní,
že je doba moderní.
Neříká se to prý lehce,
koledovat nikdo nechce.

Na tohle už nikdo není,
vše upadá v zapomnění.
Než si vážit tradice,
máme vymyté palice.

Počítače a mobily
udělají z nás debily.
Místo venku s pomlázkou
dřepím doma s otázkou.

Proč vše pěkné časem mizí,
lidé jsou si více cizí.
Místo lidské dobroty
stavíme si roboty.

Tak pokládám si otázku:
Má vůbec ještě někdo pomlázku?
Oprašte starou tradici,
zážitků máte krabici.