Nikdy nevíte, co se stane. Ani já jsme netušila, co by se mohlo stát. Po deseti letech ve velké rodině jsem o ni zničehonic přišla.

Mám z maminčiny strany dvě tety, tři strejdy, šest sestřenek (té nejmladší sestřenici budou čtyři měsíce, dvě sestřenice už mají své rodiny), čtyři bratránky (nejmladšímu jsou čtyři roky), babičku a dědu. Z tátovi strany mám čtyři tety, pět sestřenic, jednoho bratránka, dědu. Babičku z tátovi strany už nemám. Umíte si tedy asi představit, jak velkou rodinu mám.

S částí rodiny z maminčiny strany jsme se často stýkali. Poznala jsem celou rodinu, k tetám jsme jezdili, povidali jsme si. I s babičkou jsme byli v kontaktu. Po nějaké době se mamka s babičkou nepohodly. Dokonce si přestaly tykat. Deset let jsme źili osaměle, jen já, mamka a bratři.

Proto věřte, že je to nádherný pocit, když po deseti letech slyšíte babičku. Když se s ní můžete zase vidět, povídat si. Také jsem zjistila, že teď vychovává malého bratránka, což je super. Mohu zase vidět strejdy (maminčiny bratry).

Vztahy jsou velmi komplikované. Je velmi smutné, když se někdo v rodině nepohodne. Ztratí část sebe samého.

O to lepší je, když se vše podaří napravit a celá rodina se zase dá dohromady. A já věřím, že zase jednou budeme jedna velká rodina, ve které se všichni domluví se všemi.