Lidé a velké kočky spolu sdílejí planetu už tisíce let. Dříve z nich měli lidé respekt a často je považovali za symbol síly a odvahy. Zároveň ale šelmy lovily stejná zvířata jako lidé a potřebovaly stejný prostor k životu.
Dnes je situace jiná. Lidí přibývá, staví se nová města, silnice a pole. Příroda se tím rozděluje na malé kousky a velké šelmy přicházejí o svá území. Nemají kde lovit a stále častěji se dostávají blízko k lidským obydlím.
Když tygr nebo lev uloví hospodářské zvíře, nedělá to proto, že by byl zlý. Jen se snaží přežít v prostředí, kde už nemá dost přirozené kořisti. Lidé ale často reagují strachem a šelmu zabijí. Tím se problém ještě zhoršuje.
V mnoha oblastech dnes žije jen několik málo jedinců velkých kočkovitých šelem. Taková skupina sice může ještě nějakou dobu přežívat, ale není dost velká ani silná na to, aby se sama udržela. Chybí jí dostatek mláďat a zvířata často nemají možnost najít nové partnery. To znamená, že i malý problém může vést k jejich úplnému vymizení.
Zoologické zahrady samy o sobě šelmy nezachrání, ale mohou sehrát důležitou roli. Pomáhají uchovat druhy, které v přírodě rychle ubývají, a připomínají nám, jak vzácná tato zvířata jsou. Skutečné řešení ale leží hlavně v ochraně přírody a ve snaze naučit se sdílet se šelmami prostor.
Velké kočky nejsou hrozbou. Jsou zkouškou toho, zda dokážeme žít na jedné planetě i s tvory, kteří nejsou slabší než my.
