Byla bouřka, blesky, hromy

Jako z konve lilo zas,

Div, že nepadaly domy,

Neslyšela sem ani vlastní hlas.

Najednou v noci vzbudí mě rána,

Bouchly dveře otřesně,

Jo, raduji se, to bude máma,

Přišla z práce, konečně.

Ale po chvíli ticho zas,

Není slyšet ničí hlas.

A za chvíli znovu bum!

Dveře opět bouchly silně,

To bude babička,

Sama uklidním se.

Ale když bouchly po třetí,

Přepadl mne strach,

Něco bouchá, něco skřípe,

Co když je to vrah?

Nebo zloděj, nebo lupič,

Začala jsem přehánět zas,

Nějaký duch nebo upír,

Náhle slyším něčí hlas.

To člověk není,

Divně to hučí,

Nemluví to,

Jen skuhrá kňučí.

Chtěla sem jít dolů,

Byla jsem zvědavá,

Ale dost sem se bála,

co když to bude obluda?

Zvedla jsem se z postele,

Ve tmě nebylo vidět nic,

Jen vždy blesk na obloze,

Osvítil pokoj jako svíc.

A najednou škrábání,

Hodně silné, hodně blízko,

A pak nějaké chrápání,

Bojím se, je mi úzko.

Škrábe mi to na dveře!

Musím být já, ta kdo otevře?

Srdce bije bum bum bum,

Jdu pomalu ke dveřím,

Svírá se mi celý hrudník,

Když otevřu nevěřím.

Nevěřím svým vlastním očím,

Co mi to leží u dveří,

Skočí na mě, a pak rychle,

Pod peřinu to běží.

Na to jaký jsem měla děs,

Byl to jen náš vystrašený pes.

Berťa taky bouřky nemá rada,

Radši ke mně do postele,

Schová tlapky a pak celá,

Celou noc se chvěje.

Obě dvě se bojíme,

Obě dvě samy máme strach,

Ale když spolu jsme,

Nedojde na nás žádný vrah.

Ani zloděj, ani duch,

My jsme totiž tým,

Proti strachu bojujeme,

Už víme co s ním....!!