A tak jsem chtěla želvu. Maminka řekla, že si ji odpracuji (za každou práci dostanu 1 bod a když jich budu mít 200, tak mi koupí želvu).

Za měsíc jsme jeli na dovolenou. Moc jsem si ji s rodinou užívala. Líbil se mi večer padajících hvězd. Když jsem viděla padat hvězdu, tak jsem řekla, že si přeji králíka. Dva měsíce na to jsem slavila své 10. narozeniny. Maminka řekla, že jde nakoupit. Po půl hodině přišla a jako vždy jsme za ní s bráchou Martínkem letěli jako torpéda, jestli nám něco nekoupila. Maminka zavolala, že si máme jít pro čokoládu.

Přiběhla jsem, nakoukla do tašky a tam hopkal malinký, roztomilý, hnědý, zakrslý králíček. Nemohla jsem tomu uvěřit, když tatínek vytáhl klec a krmivo. Byla jsem dojatá, až jsem se dala do breku. Je to samice a pojmenovala jsem ji Jůlinka.

Zprvu jsem se Jůlinky bála, ale už jsme věrné kamarádky. Chodíme k paní veterinářce Zochrové - už jsme tam byli dvakrát na očkování. Byl to ten nejlepší dárek, jaký jsem kdy dostala. A od té doby věřím, že padající hvězdy plní přání.