Alíkovina

Veverka Zrzulinda a rozbitý mlhostroj

vydáno  •  Povídky

Ahoj všichni! Už jsem na Alíka psala dvě své povídky, a celkem se vám líbily. Dneska to bude povídka/pohádka o veverce Lindě Zrzulindě. Tak si ji užijte!

Veverka obecná s vlašským ořechem v tlamě míří do skrýše. Mladá Boleslav, lesopark Štěpánka,, © Radkaa

Byl listopad, a proto byla Tyrkysová louka každé ráno ponořená do mlhy. Jenomže – dnes byla mlha úplně jiná než jindy! Totiž, nebylo vidět na krok. Mlha byla mnohem hustější!

Lindě Zrzulindě to nijak zvlášť nevadilo: Vlastnila totiž svítící zlatý oříšek, který jednoho dne vyrostl na jejím ořešáku. Ale přesto, když se dnešní ráno vzbudila, nemohla věřit svým očím! „Brr! Kde se tu bere tolik té mlhy?“ zděsila se. Tahle veverka byla od přírody vždy zvědavá: „Tohle musím prozkoumat!“ řekla si rozhodně. Popadla do tlapiček svůj oříšek a seskočila ze stromu.

Po chvilce hopkání lesem zaslechla odněkud ze shora bědování: „Náš stroj je rozbitý! Pouští víc mlhy než má!“ „Musíme to zastavit, jinak mlha zaplaví celý svět!“ „Vždyť nevíme, jak se dostat do stroje!“ ozval se jiný hlas.
„Co to může být?“ pomyslela si Linda. Vyšplhala na blízký smrk, nejvyšší strom na louce, a viděla pro ni podivný výjev: Několik vysokých andělů, postávajících kolem jakéhosi přístroje, ze kterého foukalo obrovské množství mlhy!

„H-haló?“ zeptala se Linda. „Potřebujete pomoci?“

„Rádi bychom!“ přikývl jeden z andělů. „Ale nemůžeme se do stroje dostat! Otvorem, z něhož fouká mlha, to nejde. A pak je tam jen malá škvíra, leda tak pro myš.“ Povzdechl si anděl.

„A proč ten stroj jednoduše nerozeberete? Napadlo Zrzulindu.

„Jen to ne!!!“ zděsil se anděl „Hele, poslyš: uvnitř je obrovské množství mlhy. Kdyby unikla, pohltila by celou zemi. A to se možná stane tak jako tak. Jakoby... tam uvnitř něco bylo...“

„A- a myslíte, že do toho otvoru pro myš, že by se tam vešla veverka?“ zadívala se na něj tázavě. „Mám svůj svítící oříšek, bude to pro mě hračka! A jsem docela zručná!“ pochlubila se.

„Zkusit se to může“ kývl hlavou. „Atrieli, může to tahle malá zkusit?“

Jeden v houfu andělů souhlasil.

Minulý den
„Lizieli, co se tu zas motáš?!“ rozčílil se Atriel. Skutečně nesnášel, když se kolem jeho mlhostroje pohyboval někdo nepovolaný. Zejména děti. Liziel pochopil, že teď, v provozní době, nepochodí. Ale stroj vypadal tak zajímavě, tak neprozkoumaně... Měl se jmenovat spíše Zvědaviel. Mlhostroj mu nedal spát. Ano, v noci spát nebude. V noci bude spát vypnutý stroj. A to je jeho šance.

Začalo se stmívat. Většina andělů se jala rozsvěcovat hvězdy, což většinou dělával v tuto dobu i Liziel. Dnes ne.
Opatrně našlapoval, ačkoli mráčky nevydávaly žádný zvuk, když se po nich šlo, na rozdíl třeba od větviček v lese. „Takže kudy se tam dostat?“ zamumlal si pro sebe Liziel.

Najednou zpozoroval malý otvor zezadu stroje. Do těla mu vjela radost a nadšení. Okamžitě do něj vlezl. První, co mu došlo, bylo, že je tu velká mlha. Opravdu hodně velká. Vlastně nebylo vidět na krok.

„Takhle jsem si to nepředstavoval!“ málem vykřikl. Pokusil se vylézt, ale východ už nenašel. Začal šátrat rukou po stěně přístroje. Najednou, jakoby zavadil o nějaké tlačítko. Stroj náhle začal hučet, Lizielovi se zdálo, že mlha fouká ven, ale byl to větší hluk než normálně. Jakoby mlhy bylo víc. „Tak teď už určitě nenajdu východ! Napadlo ho. Ale nevzdával se. Bušil do stěn, až nakonec únavou usnul.

Ráno pokračoval v bušení. A zaslechl rozzlobené hlasy, rozeznával i Atrielův. Z jejich rozhovoru pochopil, že očividně stroj nějak rozbil: mlhy uchází obrovské množství. „A sakra!“ napadlo ho. „Průšvih.“ Ještě zjistil, že se do mlhostroje nemohou dostat. A jestli se něco nestane, celý svět skončí v mlze.

Zrzulinda vlezla dovnitř. Kouzelný oříšek nezklamal, dobře osvětlil celý vnitřek stroje. Když se rozhlédla, zpozorovala v rohu malou, schoulenou postavu. Vypadala jako zmenšená verze těch andělů venku – asi malé andělátko...

„Kdo jsi a co tu děláš?“ zeptala se. Odpověď zněla ustrašeně: „Já- já se jmenuju Liziel a- a asi jsem sem vlezl!“ zakňoural.

Po krátkém vysvětlování nakonec vše vyšlo najevo. Atriel k tomu dodal pouze: „Tohle ať tě už v životě nenapadne.“ Zrzulinda se vrátila na Tyrkysovou louku. A svůj oříšek teď opatrovala ještě lépe: vždyť zachránil svět od pohlcení mlhou!

Autorka: (10 let)